Po venkovní zbytečné porážce s H. Újezdem jsme se v dalších dvou kolech herně chytili. Sehráli jsme asi jeden z nejlepších zápasů s vedoucím Třebařovem a první bod do tabulky jsme si přivezli z Hradce n. S., ačkoli nás poslední minuta utkání stála dvě nesmyslné červené karty.

Na soupeře z Morašic (aktuálně 2.-5. místo) jsme si na domácím trávníku věřili a i první minuty nasvědčovaly, že to bude vyrovnaná hra. Mohli jsme jen překvapit.

Obě strany měly v prvních 15-20 min 2-3 střely na branku, hra se přelévala ze strany na stranu a čekalo se, kdo udělá první chybu v obranných řadách. Pak to ale přišlo! Smršť na jejímž konci byl jeden hráč a to Luboš Rusnák, který nám mezi 20. a 29. min vstřelil 4 branky. První branka měla počátek v házení našeho rohu, druhá z výběhu brankaře na levou stranu vápna, třetí jsme se snažili ve třech hráčích zastavit postupujícího pravého záložníka, který prošel a nahrál do koncovky a čtvrtá dlouhý nákop od morašické branky na naše vápno a chybné odhlavičkování obranou. Po takovéto přestřelce je doslova po zápase a psychika za takového průběhu víceméně neumožňuje hlavě ani tělu reagovat. Do poločasu padly ještě dvě branky, jedna z rohu a druhá z chybného výběhu brankaře.

Druhý poločas byl výsledkově mírnější a soupeř navýšil výsledek na 7:0 po chybné rozehrávce od branky.

Závěr: Dvě ostudné porážky 0:7 s Poličkou B a s Morašicemi je potřeba probrat v kabině a naladit se k lepší herní pohodě. Do konce podzimu nám zbývají 3 zápasy (Jevíčko, D. Újezd B a Boršov).

S cílem získání prvních bodů jsme zavítali na hřiště Hradce u Svitav. Všichni hráči, kteří proti nám v tomto zápasu hráli, prošli svitavským klubem. Výjimkou byl pouze jeden mateřský hráč (č.5). Nastoupili jsme se základní sestavou věkového průměru 26 let proti zkušeným a ostříleným borcům o věkovém průměru 33 let. Víceméně asi obvyklý poměr a zkušenosti soupeřů, s kterými se v okresním přeboru jako mlaďoučký nováček potkáváme. Zápas vedený rozhodčím Františkem Kuncem sliboval rozumnou rovinu bez nějakých vážnějších problémů.

Herně jsme chtěli navázat na skvěle odehrané domácí utkání s lídrem tabulky Třebařovem. V Hradci ale na hřišti o velikosti 55×95 m docházelo během zápasu ke spoustě soubojů a na malém prostoru nebylo místo pro nějakou kombinační hru. Přestože jsme hráli proti ostříleným borcům, byli jsme to my, kdo otevřel skóre. Po výkopu od branky šikovně protečoval hlavou kapitán Michal Votřel na Martina Večeřu a ten z pravé strany zakončuje. Nelze říci, že jsme měli nějakou herní převahu, soupeř měl několik slibných šancí, které vykryl skvěle chytající Libor Polišenský, jednou nám pomohla dobře postavená tyč.

V druhém dějství jsme chtěli co nejdříve pojistit vedení druhou brankou, ale realita byla jiná. Ač jsme doufali, že soupeř bez tréninkové činnosti odejde fyzicky, byli to právě hráči Hradce, kteří si začali vytvářet nebezpečné akce převážně po pravé straně. Nakonec velmi pohlednou kombinací si několikrát vyměnili míč v našem velkém vápně a střelou z prvního doteku zakončují z krátké vzdálenosti přesně do levé šibenice. Zbytek zápasu se odehrával v obdobném stylu soubojů, domácí dělali verbálně dojem daleko větší nervozity a oba celky stále pomýšlely na 3 body. Ohlášené 3 min nastavení se blížily ke svému konci a pak se to stalo☹.

Soupeř kopal roh a rozhodčí chtěl po odehrání zápas ukončit. V prostoru branky bylo velké množství hráčů. Náš brankář padá k zemi po kontaktu s útočícím soupeřem v malém vápně, což je svatyně každého gólmana. V chumlu hráčů nebylo po pádu hráčů na zem nic vidět, nebudu tedy popisovat, co přesně se zde odehrálo. Míč jsme pod kontrolu dostali v prostoru pravého rohu našeho velkého vápna. Přestože jsme hlasitě upozornili rozhodčího, že brankář leží s útočníkem soupeře na zemi (zranění?), hru nepochopitelně nepřerušil. Zřejmě z důvodu, že odpíská konec. V tu chvíli se ale strhla šarvátka mezi brankařem a útočícím hráčem, kteří na sobě navzájem leželi a dožadovali se potrestání vzniklé situace. K těmto dvěma aktérům zbytečné potyčky se přidalo dalších 8-10 hráčů. Asi největším spouštěčem celého incidentu byl zákrok domácího hráče č.9, který zřejmě ze zkušenosti z řecko-římského zápasu obejmul našeho dorosteneckého hráče č.4 (který šel bránit našeho gólmana) a švihnul s ním vedle levé tyčky branky, kdy hlava našeho hráče minula tyčku jen o pár centimetrů! Proč tedy neudělil červené karty 2 : 2?

Při podpisu zápisu se rozhodčí obhajoval, že nechtěl přerušovat hru z důvodu, že jsme byli v držení míče a že nám dával výhodu a chtěl zápas ukončit. Proč ale v doplnění zápisu rozhodčím se v podvečer objevila aktualizace popisu situace? Nejprve „OPRAVA OPROTI ZAPISU VSICHNI HRÁČI BYLI VYLOUČENÍ V PŘERUŠENÉ HŘE“ a za pár hodin se objevilo „Na brankankáře byl odpískán přestupek a ten faulijíciho hrače v přerušené hře nakopl do stehna nepřiměřenou silou.“  

Získali jsme první cenný bod podzimu a po skvělém výkonu s Třebařovem jsme hlavně sami sobě dokázali, že umíme hrát i proti zkušeným borcům, kteří na malém hřišti nedávají body zadarmo. Výše uvedené napadení a rozdání 1+2 červených karet bude mít určitě dohru na DK. Oslabili jsme díky jednomu hvizdu píšťalky nejenom družstvo mužů, ale i dorostu.

První říjnový den jsme na našem hřišti přivítali Třebařov, který předvádí jako nováček okresního přeboru velmi dobré výkony. Po naší ztrátě bodů, s předposledním H. Újezdem, proběhla v kabině konstruktivní diskuse PROČ?, z které vyplynuly jasné závěry, jak posunout herní projev a získat první body podzimu.

Ovšem nikdo z kabiny ani diváků nečekal to, co naši hráči předvedli nyní proti Třebařovu. Možná nás soupeř podcenil, možná jsme nastoupili s daleko věším odhodláním. Svou roli určitě sehrála částečně sestava, rozestavění hráčů a tréninkové jednotky před zápasem. Nejenom, že jsme si odpustili inkasovanou branku v prvních minutách, ale soupeřovi šlo z obličejů číst, že nevědí, co mají hrát? Od první minuty jsme dohrávali každý souboj, měli jsme několik střel na branku hostů a hra se přelévala nahoru a dolu. První gólový moment tak přišel až z píšťalky rozhodčího, který pro Třebařov pískl penaltu. Důvod tohoto rozhodnutí nemá cenu s odstupem času komentovat. Zkušený M. Knápek se nemýlil a stav utkání 0:1. Zklamání na naší straně, zejména po té, co hřiště musel opustit náš Jan Pakosta, kterému soupeř v souboji prošlápl nárt a vykloubil mu tak dva články prstů bez potrestání rozhodčím. Bohužel do 2 min od penalty dostáváme druhou branku. Tentokrát ze hry, kdy po velmi pohledné kombinaci ve velkém vápně střílí D. Maleňák. Zbytek prvního dějství se dohrával ve stejném tempu a ostrých soubojích, které nechával hlavní rozhodčí bez napomenutí.

Kdo si myslel, že v druhém poločasu bude fyzicky dobře připravený Třebařov dominovat, tak ten se opravdu mýlil. Vše začalo, když se v 47 min vydal přes půl hřiště rychlonohý Matěj Matoušek a nedal hostujícímu brankáři žádnou šanci. Stahujeme na 1:2. Od této chvíle se zvyšovala nervozita soupeře, který si každou ubývající minutou uvědomoval ohrožení bodového zisku. Tomu odpovídaly další nebezpečné zákroky a doslova psychologické blikance (hráč č.26 Lukáš Křižanovský), kterými za 20 min dokázal nebezpečnými zákroky likvidovat naše hráče. Nejprve, mimo souboj o míč, vrazil loket do trojúhelníku našeho nic netušícího Lukáše Pavliše (vyražený dech) a těsně před koncem hrací doby „přejel“ Matěje Matouška, kterého jsme odnášeli na nosítkách. Takovýto hráči by na trávník asi vstupovat neměli☹. Ale tyto věci by měl řídit rozhodčí a chránit tím zdraví hráčů! Po těchto zákrocích nechal ale rozhodčí nastavit +6 min, v kterých se Třebařovu „konečně“ podařilo přidat branku na konečných 1:3.

Shrnutí zápasu – Hrál poslední s prvním týmem v tabulce okresního přeboru. Z naší strany jsme se shodli, že šlo o nejlepší výkon ne za podzim, ale 1,5 roku, co jsme mužský fotbal přihlásili. Asi tou nejlepší vizitkou a důkazem předvedené hry, byl bouřlivý a zasloužený aplaus našich diváků, který jsme na tomto hřišti ještě neviděli. Stejně tak kluci v kabině měli ze hry skvělý pocit. Kdybychom tento výkon předvedli před týdnem, přivezli jsme z HÚ určitě 3 body. Ale netrénujeme a nehrajeme na „kdyby“. Tabulka soutěže je neúprosná a nám nezbývá nic jiného než na sobě pracovat více než naši soupeři. Potenciál máme obrovský!

K sedmému zápasu okresního přeboru jsme zajížděli do Horního Újezdu, který byl s dvěma body před námi na předposledním místě tabulky. Bylo tedy jasné, že to pro nás byla ta největší příležitost podzimní části soutěže.

Naše slabina v prvních minutách si vybrala svou daň hned dvakrát za sebou. Nejprve nedorozuměním stopera a brankaře v 5. min a hned na to v 8. min uskočil brankaři míč před odkopem. V 8. min jsme tak prohrávali 0:2 vlastními chybami, které jsme soupeři doslova darovali. Tým HÚ nehrál žádný extra kombinační fotbal a nám se podařilo srovnat skóre nejprve kapitánem Michalem Votřelem v 20. min a na 2:2 dorovnal v 23. min Matěj Matoušek. Soupeř se s tímto výsledkem nechtěl smířit a v 30. min přidává z rohového kopu na 3:2. Naše největší šance byla v posledních sekundách prvního poločasu, kdy kapitán Michal Votřel neproměnil samostatný nájezd na brankaře a z druhé vlny přestřelil Lukáš Pavliš, když se snažil minout dva soupeře, kteří se střetli s vlastním brankařem, kterého navíc nepříjemně zranili.

Druhá půlka se odehrávala v bojovném duchu, oba týmy si sáhly do svých fyzických rezerv a čekalo se, zda dokážeme najít recept na soupeře v boji o první body. Jiskřička naděje ale uhasnula v 80. min, kdy po zbytečném faulu ve vápně nařídil rozhodčí pokutový kop a HÚ zvýšil na 4:2.

Silné emoce, hledání odpovědí na otázky PROČ?, frustrace z porážky, kdy jsme si 3 branky dali vlastně sami. Někteří naši hráči nechali na hřišti všechno, někteří utkání viditelně herně nezvládli. Po středečním tréninku pak proběhla poměrně konstruktivní porada jádra týmu, kde se domluvil postup, který bude třeba udělat během podzimní sezóny a zimní přípravy.

Další utkání sehrajeme v neděli na domácím trávníku, kde přivítáme Třebařov, který na 2. místo v tabulce ztrácí jediný bod. Přijďte nás podpořit.

V nedělní slunné odpoledne jsme na našem hřišti přivítali tým Opatova, který byl na 10. místě s 4 body a skóre 13:14. Šlo o druhého soupeře z dolní části tabulky, na kterého jsme chtěli uhrát první body této soutěže.

Z výsledku je patrné, že ani v tomto zápasu jsme herně nepředvedli vyrovnanou hru této soutěže a po poločasu 0:1 zápas za asistence vlastní branky skončil 0:4. Velké poděkování patří Matyášovi Čechlovskému, který spoustu zajímavých střel hostů vychytal.

Nezbývá, než přijmout aktuální stav po 6 kolech a umístění na poslední příčce tabulky se skóre 6:29. V takovýchto okamžicích se ukáže kvalita vztahů a síla kabiny. Příští týden zajíždíme do H. Újezdu, kde hrajeme v neděli 24.9., výkop v 16:00.

Na hřiště do Rohozné, kde hraje domácí zápasy Polička B, jsme v podzimní části zajížděli nezvykle podruhé. První pokus nám zhatilo počasí, kdy za stavu 1:1 o poločase rozhodčí zápas ukončil pro nezpůsobilost hrací plochy. Polička B do tohoto opakovaného zápasu vstupovala na předposledním místě s 1 bodem, my na místě posledním s počtem bodů 0.

Asi nemá cenu popisovat jednotlivé branky soupeře, které pramenily z našich chyb. Polička byla daleko pohyblivější, důraznější a nenechala nám čas na rozehrávku či kombinaci. Dle komentáře našich hráčů proti nám nastoupilo zcela jiné družstvo, než s kterým jsme hráli v tu osudnou neděli, kdy se Rohoznou prohnala silná bouřka.

Přestože si nemyslíme, že soupeř porušil pravidlo nasazení max 2 hráčů ze soupisky A týmu (krajská 1. A třída), 4 hráči v našem utkání byli na soupisce 10.9., kdy Polička A dokázala 3:2 přehrát tým Č. Heřmanic. Tito hráči (Boháček, Moravec, Krejčí a Stejskal) nám v našem utkání nastříleli 5 ze 7 branek. Rozhodně to mluví o síle poličského fotbalu, který se v pracovní týden umí zformovat do opravdu kvalitní sestavy. Zejména, když potřebovali B tým vytáhnou z předposledního místa okresního přeboru a zajistit si tak uklidnění podzimní sezóny.

Naše premiéra v soutěži bez získaného bodu po 5. kole není příjemná, ale reálná. Sehráli jsme dva kvalitní zápasy s 1. Mladějovem (2:3) a s 6. Cerekvicí (3:5), ze spodní části tabulky máme z šesti soupeřů odehráno pouze s Poličkou B. Čeká nás tedy 5 zápasů, v kterých bychom rádi bodovali (Jevíčko, Hradec, Opatov, Boršov a H. Újezd) s tím, že budeme chtít určitě potrápit i papírově kvalitnější soupeře jako Morašice, Třebařov a D. Újezd B.

První pokus máme hned tuto neděli s Opatovem, výkop v 16:00. Přijďte nás podpořit.

K 4. zápasu okresního přeboru jsme premiérově zavítali na trávník TJ Slavoj Cerekvice, který se pohybuje v horní půlce tabulky soutěže. Přesto jsme se chtěli pokusit dosáhnout na první bod této sezóny.

První dějství se odehrávalo doslova ve stylu přetahované, kdy domácí skórovali a náš střelec Matěj Matoušek nejenom dorovnával skóre, ale zvyšoval nervozitu soupeře, kterému se nedařilo za 45 min uskočit na rozdíl dvou branek. Konečný výsledek v poločase 3:3 byl pro nás velmi potěšující a asi každému došlo, že zápas bude rozhodovat fyzická kondice. O to více, že během zápasu bylo na září nezvyklé horko, které by se spíše hodilo na cerekvickou plovárnu za hřištěm😊.

V druhém poločasu jsme byli svědky slušného výkonu našich hráčů a pohledných akcí na obou stranách. Vyrovnaný stav však změnila penalta, kterou rozhodčí spravedlivě písknul v našem vápně, když se snažil jeden z cerekvických hráčů prosadit únikem z pravé strany. Do konce zápasu ještě domácí pojistili na konečných 5:3.

Na nováčka slušný výkon, nadějný poločas, 3 branky a jedna asistence Zdeňka Lorence (Housky), neuvěřitelné vedro, kde si obě družstva sáhla na dno fyzických sil, velmi dobrý výkon Matyáše Čechlovského v brance, který spoustu šancí zlikvidoval. Po dlouhé době jsme odehráli zápas bez dorostenců (hráli souběžně na domácím trávníku), přesto jsme se sešli v 18 hráčích. Nezbývá souhlasit s komentářem rozhodčího „Udělali jste slušný progres, ale v druhé půlce jste odešli na fyzičku“.

Trochu netradičně v žlutých dresech se naši muži utkali se skvěle rozehraným soupeřem z Vendolí, který do II. třídy postoupil z 1. místa a svými výkony spolu s Třebařovem dokazují, proč měli v III. řídě takovou dominanci. My jsme se bohužel po třech kolech stále bodově neprosadili.
Nemá smysl se vymlouvat na chybějící hráče základní sestavy, ale je třeba shrnout fakta zápasu. V 5. min z velké dálky (30 m) soupeř otevírá skóre jednoduchou střelou a hned v 8. min se prosazuje z roku na 0:2, když na zadní tyči 2 hráči v zeleném zpracovávají a dorážejí do sítě. Do poločasu se Vendolí prosadilo ještě jednou pohlednou akcí, kdy si útočník dlouhý nákop sklepává na pravou stranu a zakončuje do prázdné branky. Za zmínku stálo určitě zpestření hlavním rozhodčím, který soupeři udělil červenou kartu a po dlouhé diskusi s kapitány a postranním rozhodčím, červenou kartu rozhodčí odvolává. Málokdo z diváků i hráčů se s něčím takovým asi setkal. Zde je potřeba pochválit naše družstvo za disciplínu a ukázněnost během všech zápasů, které jsme za více jak rok odehráli.
Do druhé půle se klukům nenastupovalo jednoduše, tříbodový handicap z hlavy dokáže vymazat jen otrlý jedinec. Přesto se naši borci snažili najít na Vendolí nějaký způsob, jak se jim herně vyrovnat. Oba celky postupně prostřídávali a náš projev chvilkami přinášel pěkné akce po stranách. Rozehrávka ze zadních řad se nám vedla poměrně slušně, ale nedokázali jsme „projít střední pásmo“ a vytvořit si nějakou gólovou příležitost. Naopak soupeř byl daleko efektivnější. Vendolský Tomáš Hladík v 63. min přidal z rohu svou druhou branku, byla to opět souhra dvou nebráněných hráčů na zadní tyči. Na konečných 0:5 se po chybě naší pravé obrany v 84. min prosmýkl soupeřův útočník a šikovně zakončil.
Je potřeba pochválit herní projev soupeře a vzít si výsledek k srdci jako motivaci do další práce. Nikdo od našeho týmu po postupu z 4. místa neočekával, že budeme hrát střed tabulky. Je před námi velká dřina a strategický cíl „udržet soutěž II. třídy“. Věříme, že naše mladé řady hráčů mají velkou výhodu v houževnatosti a zejména v rychlejším herním růstu, než vyspělá mužstva, s kterými jsme se v soutěži potkali. Je potřeba se sehrát a vyvinout si fungující herní principy, to se nedá udělat v řádech týdnů či měsíců. Pojďme poctivě pracovat a bavit se hrou a kolektivem, který má naše krokodýlí parta skvělý! Věříme, že nás naši fanoušci podpoří.

První z dvou odložených utkání podzimu jsme odehráli ve středu 30. srpna. Šlo o 1. kolo poháru OFS, kde jsme měli na domácím trávníku nalosovaný tým H. Újezdu. Víceméně šlo o přátelské utkání, které mělo sloužit k rozehrání před sezónou.

Vzhledem k našemu umístění v tabulce po 2 kolech, chtěli jsme si v tomto zápasu vyzkoušet nějaké nové věci, které bychom chtěli přenést do herního projevu dalších kol. Po celý zápas byl patrný rozdíl v herním projevu H. Újezdu v porovnání s D. Loučkou. Na vše jsme měli dostatek času a z pohledu obrany jsme si vyzkoušeli držení míče, které jsme měli v poměru více jak 60:40%. Fotbal se hraje ovšem na góly a v této kategorii byl úspěšnější soupeř. V 5. min se prosadil dobře umístěnou střelou a v 44. min, po chybě v obranných řadách, se prosadil podruhé těsně před poločasovou přestávkou. Obě branky vstřelil mladičký Lukáš Havran.

Druhá polovina utkání se odehrávala v podobném herním stylu pomalejší hry, nám se povedlo pouze snížit na 1:2 z kopačky Romana Kopeckého. Věříme, že tento zápas nám pomohl k rozkoukání v nové soutěži a v dlouhodobé práci na zkvalitnění hry. Špatnou zprávou je, že se při utkání v souboji zranil Martin Večeřa, přejeme brzké uzdravení.

Napsali o nás: