S cílem získání prvních bodů jsme zavítali na hřiště Hradce u Svitav. Všichni hráči, kteří proti nám v tomto zápasu hráli, prošli svitavským klubem. Výjimkou byl pouze jeden mateřský hráč (č.5). Nastoupili jsme se základní sestavou věkového průměru 26 let proti zkušeným a ostříleným borcům o věkovém průměru 33 let. Víceméně asi obvyklý poměr a zkušenosti soupeřů, s kterými se v okresním přeboru jako mlaďoučký nováček potkáváme. Zápas vedený rozhodčím Františkem Kuncem sliboval rozumnou rovinu bez nějakých vážnějších problémů.

Herně jsme chtěli navázat na skvěle odehrané domácí utkání s lídrem tabulky Třebařovem. V Hradci ale na hřišti o velikosti 55×95 m docházelo během zápasu ke spoustě soubojů a na malém prostoru nebylo místo pro nějakou kombinační hru. Přestože jsme hráli proti ostříleným borcům, byli jsme to my, kdo otevřel skóre. Po výkopu od branky šikovně protečoval hlavou kapitán Michal Votřel na Martina Večeřu a ten z pravé strany zakončuje. Nelze říci, že jsme měli nějakou herní převahu, soupeř měl několik slibných šancí, které vykryl skvěle chytající Libor Polišenský, jednou nám pomohla dobře postavená tyč.

V druhém dějství jsme chtěli co nejdříve pojistit vedení druhou brankou, ale realita byla jiná. Ač jsme doufali, že soupeř bez tréninkové činnosti odejde fyzicky, byli to právě hráči Hradce, kteří si začali vytvářet nebezpečné akce převážně po pravé straně. Nakonec velmi pohlednou kombinací si několikrát vyměnili míč v našem velkém vápně a střelou z prvního doteku zakončují z krátké vzdálenosti přesně do levé šibenice. Zbytek zápasu se odehrával v obdobném stylu soubojů, domácí dělali verbálně dojem daleko větší nervozity a oba celky stále pomýšlely na 3 body. Ohlášené 3 min nastavení se blížily ke svému konci a pak se to stalo☹.

Soupeř kopal roh a rozhodčí chtěl po odehrání zápas ukončit. V prostoru branky bylo velké množství hráčů. Náš brankář padá k zemi po kontaktu s útočícím soupeřem v malém vápně, což je svatyně každého gólmana. V chumlu hráčů nebylo po pádu hráčů na zem nic vidět, nebudu tedy popisovat, co přesně se zde odehrálo. Míč jsme pod kontrolu dostali v prostoru pravého rohu našeho velkého vápna. Přestože jsme hlasitě upozornili rozhodčího, že brankář leží s útočníkem soupeře na zemi (zranění?), hru nepochopitelně nepřerušil. Zřejmě z důvodu, že odpíská konec. V tu chvíli se ale strhla šarvátka mezi brankařem a útočícím hráčem, kteří na sobě navzájem leželi a dožadovali se potrestání vzniklé situace. K těmto dvěma aktérům zbytečné potyčky se přidalo dalších 8-10 hráčů. Asi největším spouštěčem celého incidentu byl zákrok domácího hráče č.9, který zřejmě ze zkušenosti z řecko-římského zápasu obejmul našeho dorosteneckého hráče č.4 (který šel bránit našeho gólmana) a švihnul s ním vedle levé tyčky branky, kdy hlava našeho hráče minula tyčku jen o pár centimetrů! Proč tedy neudělil červené karty 2 : 2?

Při podpisu zápisu se rozhodčí obhajoval, že nechtěl přerušovat hru z důvodu, že jsme byli v držení míče a že nám dával výhodu a chtěl zápas ukončit. Proč ale v doplnění zápisu rozhodčím se v podvečer objevila aktualizace popisu situace? Nejprve „OPRAVA OPROTI ZAPISU VSICHNI HRÁČI BYLI VYLOUČENÍ V PŘERUŠENÉ HŘE“ a za pár hodin se objevilo „Na brankankáře byl odpískán přestupek a ten faulijíciho hrače v přerušené hře nakopl do stehna nepřiměřenou silou.“  

Získali jsme první cenný bod podzimu a po skvělém výkonu s Třebařovem jsme hlavně sami sobě dokázali, že umíme hrát i proti zkušeným borcům, kteří na malém hřišti nedávají body zadarmo. Výše uvedené napadení a rozdání 1+2 červených karet bude mít určitě dohru na DK. Oslabili jsme díky jednomu hvizdu píšťalky nejenom družstvo mužů, ale i dorostu.