K desátému z jedenácti podzimních zápasů krajské soutěže dorostu jsme zajížděli do Luže, která hraje v souklubí s Rosicemi u Chrasti. Soupeř, který se sice drží na třetím místě od konce aktuální tabulky, o sobě dal vědět minulé kolo, kdy dokázal poměrně jednoznačně porazit Žamberk/Jiskra, kteří se drží v tabulce o tři příčky výše. Jasný signál k tomu, abychom byli ostražití. Do zápasu jsme se dokonce vybavili výtiskem všech fotek soupeřovi soupisky, abychom mohli zkontrolovat případné hráče, kteří by nastoupili v rozporu s fotbalovými pravidly.

Po příjezdu na stadion krajského mužstva mužů jsme ze soupisky soupeře zjistili, že nastoupí v jedenácti, tedy bez možností střídání. O to větší bylo překvapení, že nastoupili do zápasu v počtu deseti. Poměrně smutný příběh klubové situace, kdy z partnerských Rosic byl přítomen pouze jeden hráč (zraněný na lavičce), ostatní prostě skončili. Luže tak má k dispozici max jedenáct hráčů. V takovéto situaci je trenér víceméně bezmocný kluky motivovat, popř. pokárat formou „cukr a bič“. Neznáme celé pozadí a příčiny této situace, ale byla by velká škoda, pokud by jeden ze soupeřů krajské soutěže odstoupil.

Tak a nyní ke hře. Rozhodčí Milan Kudyn pískl a my, s nastavením hlav „mají o hráče méně, to bude exhibice“, jsme se pustili do hry. Trenér Vašek Provazník (Ivoš Eliáš nebyl z rodinných důvodů) si víceméně mohl vykřičet hlasivky a snažil se naše kluky navést ke kombinační hře, se středem zálohy a nenakopávat míče už z obrany, jako v Trhové Kamenici. Přestože v kabině byl kladen důraz na styl hry, hráči se jali hrát nakopávačku, kterou oslabený soupeř jednoduše sbíral a stejným stylem překopával zpět. Jednoduše fotbalový ping pong.

Nemyslím si, že jsme nějaké primadony, ale hra soupeře postupně gradovala na agresivitě. Zpočátku se hlavnímu rozhodčímu dařilo nebezpečné zákroky pískat, ač bez potrestání kartou. Soupeř, při hře bez větších trestů, postupně přidával na důrazu v podobě skluzů, šlapáků a tvrdé hry tělem doháněl svůj početní handicap. Luže si víceméně nevypracoval žádnou šanci, za zmínku stojí asi jen 10. minuta. Růžový panter, v podobě Kuby Sršně, soupeřovu šanci překazil mrštným skokem a důrazný útočník do něj zajel. Až po zápasu jsme zjistili, že si Kuba z toho souboje odnesl škaredé poranění ruky. Otevření skóre jsme se dočkali v 22. min, kdy se Ondrovi Mikuleckému podařilo dostat do skvělé šance, kterou vyřešil šajtlí k pravé tyči. Psychické rozpoložení soupeře a první žlutá karta tak přišla až v 24. min hry, kdy kapitán domácích sestřelil bez míče skvěle hrajícího Vojtu Rathouze. Tvrdý pád na rameno donutil Vojtu ze zápasu v druhém poločasu odstoupit a s Kubou se ve finále potkali na litomyšlské chirurgii, kde mu byla určena diagnóza vykloubeného a pohmožděného ramene. Nadále jsme soupeře víceméně k ničemu nepustili a sami jsme si vytvořili zajímavé akce, které nenašli správný směr, nebo je vychytal skvělý brankař Luže. Do poločasu jsme stále nebyli schopni efektivně kombinovat, ale do kabiny se nám podařilo díky Ondrovi Stodolovi skórovat podruhé. Po několika skluzech soupeře v jejich vápně se Ondrovi podařilo napodruhé proměnit, vedeme 2:0.

Do druhého poločasu nastoupil soupeř v devíti a po pár minutách odstoupil další hráč, který byl natolik vyčerpán, že byl z hřiště stažen. Hráli jsme tedy proti 8 hráčům. Až v tuto chvíli jsme začali soupeře kombinačně přehrávat, rozhodčí nadále přehlížet nebezpečnou hru, která neměla za této situace žádný význam. Do hry postupně vstoupila čtveřice hráčů z lavičky (Jirka Doleček, Karel Píša, Ruda Blažek a Táďa Vytlačil). Karel soupeři poměrně na pravé straně zálohy zatápěl a podruhé šanci našel zakončujícího Ondru Mikuleckého, vedeme 3:0. Daň nepozornosti jsme si vybrali v 76. min, kdy podklouznutí stopera využil lužický útočník, položil si Kubu a poměrně jednoduše zakončil. Do konce zápasu jsme ještě jednou skórovali. Pohledná spolupráce Lukáše Pavliše a Ondry Stodoly ve středu hřiště, Lukáš si obkopnul brankaře a dává do prázdné brány.

Velmi těžko se mi zápas hodnotí. Nejvíce na mě udělal dojem hlavního rozhodčího, který nedokázal udržet soupeřovu nebezpečnou hru svými pravomocemi (napomenutí, trest). Mít soucit s tresty pro tým, který hraje v 8 hráčích nám přineslo dva zraněné hráče. Neodpustím si také chyby v zápisu, kdy popletl naše střídající hráče. Píša a Vytlačil dle zápisu nezasáhli do hry a Martin Radimecký, který šetřil koleno a nenastoupil, údajně hrál od 60. min. O hráčích v zápisu, kteří šli ze hřiště, ani nemá cenu se zmiňovat. Na krajskou soutěž hodně neadekvátní výkon rozhodčího.

Co se týče hry, je asi obvyklé, že proti oslabenému týmu se hraje velmi těžko. Jenom tréninkem a hrou se kluci naučí zvládat takovéto situace. Vezeme 3 body a je potřeba se připravit na poslední kolo podzimu, kdy v sobotu na němčickém hřišti přivítáme Proseč. Tréninky středa a pátek, díky posunu času od 16:30. Žádáme o max účast a přípravu na poslední kolo skvělého podzimu našeho dorostu.

Za krásného podzimního počasí jsme bus dopravou vyrazili na Českomoravskou vrchovinu, do městyse Trhová Kamenice. Po okouzlení krásou vrchoviny se dostavilo brzké vystřízlivění, když jsme uviděli na čem budeme hrát. Doslova rozorané hřiště se stovkou nebezpečných děr, čáry nalajnované zřejmě za tmy a bufet, který se prostě neotevřel. Vrcholem byl kříž penalty u jedné z branek, pod nímž byla asi 5 cm hluboká díra, jako by tam někdo vyhodil z letadla medicinbál.

Ale pojďme k fotbalu. Tabulka jasně napovídala, že body se budou rozdělovat za tvrdou dřinu a úsilí. Soupeř olizoval naše záda se ztrátou dvou bodů a tři hráči ročníku 2001 byl signál, že se o body bude muset bojovat. Hned po úvodním hvizdu bylo na soupeřovi vidět, že na oraništi umí hrát kombinační fotbal. Hra byla v prvních minutách poměrně vyrovnaná a pak přišla gólová smršť. Z velmi pěkných akcí byl Ondra Mikulecký vyslán do hezkých brejků, které dokázal proměnit. 8. minuta, 10. minuta a vedli jsme 2:0. Očekávali jsme, že soupeř složí zbraně, ale opak byl pravdou. Hned po minutě hry dávají kontaktní gól. V 23. minutě soupeř srovnává na 2:2 a jde se zase od nuly. Dvougólový Ondra byl však proti a hattrickem navyšuje skóre po trestném kopu na 3:2 v náš prospěch. Nadále se bojovalo o každý kousek děrovaného pole, které svými nerovnostmi dělalo problémy oběma obranným řadám. Ke konci poločasu však přišla ne zcela férová situace. Obránce soupeře si ve vlastním vápně přiklepl rukou míč při jeho zpracování a z jedničky ho odkopl. Na to reagoval náš kapitán Vojta Tesař a zařval „ruka“. Sudí Škorpík byl natolik poškorpen Vojtovým zvoláním, že proti nám nařídil nepřímý kop, nějakých 5-10 m od našeho vápna, kde Vojta stál. Soupeř zahrál přímo do kasy, náš růžový panter míč vyrazil a soupeř s důrazem skóroval. V první řadě rozhodčí nevěděl, že ve fotbalových pravidlech došlo k mnoha změnám a jedna z nich je právě zahrání ruky v pokutovém území. V druhé řadě byla škoda, že Kuba nenechal střelu zaplavat do sítě, protože by gól nebyl z nepřímého kopu uznán. Ale to jsou okamžiky a Kuba si zaslouží obdiv celého mužstva, protože za první poločas vychytal minimálně 3 stoprocentní šance. Poločas skončil tedy 3:3 a šlo se do kabin.

Jestli se v první části bojovalo a kombinovalo, druhý poločas byl opakem. Zbrklé nakopávání na útočníky si soupeřova obrana jednoduše pohlídala, nedokázali jsme vykombinovat 2-3 nahrávky ve středu hřiště a přicházeli jsme snadno o míč. Jednu pěknou akci jsme si ale přece vytvořili, když Lukáš Pavlišu si zaběhl krásně za obranu a šel sám na brankaře. Strčil si balon do strany a domácí brankař do něj vlítnul, že ho málem přerazil. Sudí neváhal a okamžitě vykázal brankaře do kabin. Dalších 21 minut jsme tedy hráli proti deseti, ale naše marná hra plná nepřesností nepřinesla žádné ovoce.

Po závěrečném hvizdu se tedy šlo na penalty. V každém z našeho týmu se oživily vzpomínky na sloupenský zápas, kde jsme v penaltovém souboji podlehli. Tentokrát to byla však jiná písnička. Pět střel, pět gólů. Soupeř jednu ze střel napálil do břevna, že se zem zachvěla a díry ve hřišti se skoro zatáhly. Radost, nadšení a vítězný pokřik v kabině, vezeme 2 body a posouváme se na pěkné 6 místo v tabulce.

Kluci zaslouží pochvalu, zejména Kuba, který musel zaskočit za nemocného Filipa a záskok to byl skvělý. Opět se ze soupisky dostavila jenom část kádru a někteří kluci se omluvili. Poděkování zaslouží Vojta Tesař, který odehrál 90 min na antibiotikách, hokejisti Kryštof Pachl a Jirkou Dolečkem, kteří měli volno a přišli pomoci. Opět jsme měli pouze dva kluky na střídání a stále čekáme, kdy se sejdeme v plnější sestavě. Do konce podzimu nám zbývají ještě dva zápasy. Příští sobotu 26.10. jedeme do Luže, která v tomto kole obrala o body Žamberk/Jiskra. Tréninky středa a pátek od 17:00.

K osmému kolu krajské soutěže dorostu k nám zavítal celek Kameniček, který podvakrát za sebou dokázal tuto soutěž vyhrát. Soupeř avizoval, že pořádají v sobotu vinobraní a většina jejich kádru strávila ve službě a tanci vinnou noc do 4 hod ráno. Asi jsme si nasadili do hlav, že soupeř, který se postupně prokousal na 2. místo tabulky, nám předá 3 body bez většího boje a úsilí. Opak byl pravdou. Aby toho nebylo málo, před zápasem jsme zjistili, že do krajské soutěže nebyl nominován hlavní rozhodčí! Bohužel nešlo o chybu, ale fakt, který nám krajská komise rozhodčích potvrdila s tím, že informaci o nemožnosti delegovat rozhodčího na zápas hrající se od 13:00 předali na STK. Bohužel k nám tato informace ale nepřišla.

Nyní k samotnému zápasu, který byl po dohodě se soupeřem řízen rozhodčím laikem, Václavem Provazníkem. Byli jsme svědky silné kombinační převahy skvěle sehraného týmu, na kterém ani v nejmenším nebyla znát únava z probdělé noci. Jednoduchostí a sbíráním míčů ze vzduchu se víceméně odehrával poločas na naší půlce. Jenom skvělý výkon našeho růžového pantera nám zajistil bezbrankových 45 min. Soupeř měl v prvním dějství 4 střely na bránu, 6 střel mimo a 9 rohů. Nám se podařilo vystřelit 3krát mimo branku a kopali jsme jeden roh.

V druhém poločasu převaha soupeře pokračovala a brzo došlo i prolomení stavidel. Do konce utkání nám soupeř vsítil tři góly a to v 53., 60. a 67. minutě. Konec zápasu s sebou přinesl pár emociálních blikanců z obou stran. Ne zcela jsme pochopili vypjatost soupeře při vedení 3:0 a už vůbec ne zákrok hráče 13, který byl hodně za hranicí fair play a sportovních pravidel.

Ze soutěže je patrné, že zde je hodně kvalitních soupeřů. Zejména pak trojice sehraných týmů (Jaroměřice, Kameničky a Nasavrky/Miřetice), kteří mají v krajském dorostu dlouhou historii a věkovou návaznost. Naše souklubí je v této kategorii nováčkem a máme poměrně mladý tým. V kombinaci s tím, že tři nejstarší hráči ročníku 2001 nemohli ze zdravotních důvodů nastoupit, nedal se očekávat zázrak. Je potřeba se ale na věci dívat i pozitivně. Máme před sebou ještě tři podzimní kola. Každý tréninkový dotek s míčem, a hlavně účast na tréninku, kluky posouvá dál. Pojďme na sobě pracovat a soustředit se na další kola. Příští týden vyjíždíme 20. října do Trhové Kamenice, je objednán autobus, rodiče a fanoušci se mohou svézt. Odjezd 7:50 ze Sloupnice, 8:00 ZD Němčice a 8:15 autobusové nádraží Litomyšl. Hrajeme od 10:00.

Vzhledem ke končící části soutěže, připravujeme pro kluky zakončení, které proběhne v pátek 8. listopadu v KD Němčice. Čas a další detaily se dozvíte v kabině, nebo na chatu. Připomínáme také výběr členských příspěvků 250,- do konce října.