Za krásného podzimního počasí jsme bus dopravou vyrazili na Českomoravskou vrchovinu, do městyse Trhová Kamenice. Po okouzlení krásou vrchoviny se dostavilo brzké vystřízlivění, když jsme uviděli na čem budeme hrát. Doslova rozorané hřiště se stovkou nebezpečných děr, čáry nalajnované zřejmě za tmy a bufet, který se prostě neotevřel. Vrcholem byl kříž penalty u jedné z branek, pod nímž byla asi 5 cm hluboká díra, jako by tam někdo vyhodil z letadla medicinbál.

Ale pojďme k fotbalu. Tabulka jasně napovídala, že body se budou rozdělovat za tvrdou dřinu a úsilí. Soupeř olizoval naše záda se ztrátou dvou bodů a tři hráči ročníku 2001 byl signál, že se o body bude muset bojovat. Hned po úvodním hvizdu bylo na soupeřovi vidět, že na oraništi umí hrát kombinační fotbal. Hra byla v prvních minutách poměrně vyrovnaná a pak přišla gólová smršť. Z velmi pěkných akcí byl Ondra Mikulecký vyslán do hezkých brejků, které dokázal proměnit. 8. minuta, 10. minuta a vedli jsme 2:0. Očekávali jsme, že soupeř složí zbraně, ale opak byl pravdou. Hned po minutě hry dávají kontaktní gól. V 23. minutě soupeř srovnává na 2:2 a jde se zase od nuly. Dvougólový Ondra byl však proti a hattrickem navyšuje skóre po trestném kopu na 3:2 v náš prospěch. Nadále se bojovalo o každý kousek děrovaného pole, které svými nerovnostmi dělalo problémy oběma obranným řadám. Ke konci poločasu však přišla ne zcela férová situace. Obránce soupeře si ve vlastním vápně přiklepl rukou míč při jeho zpracování a z jedničky ho odkopl. Na to reagoval náš kapitán Vojta Tesař a zařval „ruka“. Sudí Škorpík byl natolik poškorpen Vojtovým zvoláním, že proti nám nařídil nepřímý kop, nějakých 5-10 m od našeho vápna, kde Vojta stál. Soupeř zahrál přímo do kasy, náš růžový panter míč vyrazil a soupeř s důrazem skóroval. V první řadě rozhodčí nevěděl, že ve fotbalových pravidlech došlo k mnoha změnám a jedna z nich je právě zahrání ruky v pokutovém území. V druhé řadě byla škoda, že Kuba nenechal střelu zaplavat do sítě, protože by gól nebyl z nepřímého kopu uznán. Ale to jsou okamžiky a Kuba si zaslouží obdiv celého mužstva, protože za první poločas vychytal minimálně 3 stoprocentní šance. Poločas skončil tedy 3:3 a šlo se do kabin.

Jestli se v první části bojovalo a kombinovalo, druhý poločas byl opakem. Zbrklé nakopávání na útočníky si soupeřova obrana jednoduše pohlídala, nedokázali jsme vykombinovat 2-3 nahrávky ve středu hřiště a přicházeli jsme snadno o míč. Jednu pěknou akci jsme si ale přece vytvořili, když Lukáš Pavlišu si zaběhl krásně za obranu a šel sám na brankaře. Strčil si balon do strany a domácí brankař do něj vlítnul, že ho málem přerazil. Sudí neváhal a okamžitě vykázal brankaře do kabin. Dalších 21 minut jsme tedy hráli proti deseti, ale naše marná hra plná nepřesností nepřinesla žádné ovoce.

Po závěrečném hvizdu se tedy šlo na penalty. V každém z našeho týmu se oživily vzpomínky na sloupenský zápas, kde jsme v penaltovém souboji podlehli. Tentokrát to byla však jiná písnička. Pět střel, pět gólů. Soupeř jednu ze střel napálil do břevna, že se zem zachvěla a díry ve hřišti se skoro zatáhly. Radost, nadšení a vítězný pokřik v kabině, vezeme 2 body a posouváme se na pěkné 6 místo v tabulce.

Kluci zaslouží pochvalu, zejména Kuba, který musel zaskočit za nemocného Filipa a záskok to byl skvělý. Opět se ze soupisky dostavila jenom část kádru a někteří kluci se omluvili. Poděkování zaslouží Vojta Tesař, který odehrál 90 min na antibiotikách, hokejisti Kryštof Pachl a Jirkou Dolečkem, kteří měli volno a přišli pomoci. Opět jsme měli pouze dva kluky na střídání a stále čekáme, kdy se sejdeme v plnější sestavě. Do konce podzimu nám zbývají ještě dva zápasy. Příští sobotu 26.10. jedeme do Luže, která v tomto kole obrala o body Žamberk/Jiskra. Tréninky středa a pátek od 17:00.