K desátému z jedenácti podzimních zápasů krajské soutěže dorostu jsme zajížděli do Luže, která hraje v souklubí s Rosicemi u Chrasti. Soupeř, který se sice drží na třetím místě od konce aktuální tabulky, o sobě dal vědět minulé kolo, kdy dokázal poměrně jednoznačně porazit Žamberk/Jiskra, kteří se drží v tabulce o tři příčky výše. Jasný signál k tomu, abychom byli ostražití. Do zápasu jsme se dokonce vybavili výtiskem všech fotek soupeřovi soupisky, abychom mohli zkontrolovat případné hráče, kteří by nastoupili v rozporu s fotbalovými pravidly.

Po příjezdu na stadion krajského mužstva mužů jsme ze soupisky soupeře zjistili, že nastoupí v jedenácti, tedy bez možností střídání. O to větší bylo překvapení, že nastoupili do zápasu v počtu deseti. Poměrně smutný příběh klubové situace, kdy z partnerských Rosic byl přítomen pouze jeden hráč (zraněný na lavičce), ostatní prostě skončili. Luže tak má k dispozici max jedenáct hráčů. V takovéto situaci je trenér víceméně bezmocný kluky motivovat, popř. pokárat formou „cukr a bič“. Neznáme celé pozadí a příčiny této situace, ale byla by velká škoda, pokud by jeden ze soupeřů krajské soutěže odstoupil.

Tak a nyní ke hře. Rozhodčí Milan Kudyn pískl a my, s nastavením hlav „mají o hráče méně, to bude exhibice“, jsme se pustili do hry. Trenér Vašek Provazník (Ivoš Eliáš nebyl z rodinných důvodů) si víceméně mohl vykřičet hlasivky a snažil se naše kluky navést ke kombinační hře, se středem zálohy a nenakopávat míče už z obrany, jako v Trhové Kamenici. Přestože v kabině byl kladen důraz na styl hry, hráči se jali hrát nakopávačku, kterou oslabený soupeř jednoduše sbíral a stejným stylem překopával zpět. Jednoduše fotbalový ping pong.

Nemyslím si, že jsme nějaké primadony, ale hra soupeře postupně gradovala na agresivitě. Zpočátku se hlavnímu rozhodčímu dařilo nebezpečné zákroky pískat, ač bez potrestání kartou. Soupeř, při hře bez větších trestů, postupně přidával na důrazu v podobě skluzů, šlapáků a tvrdé hry tělem doháněl svůj početní handicap. Luže si víceméně nevypracoval žádnou šanci, za zmínku stojí asi jen 10. minuta. Růžový panter, v podobě Kuby Sršně, soupeřovu šanci překazil mrštným skokem a důrazný útočník do něj zajel. Až po zápasu jsme zjistili, že si Kuba z toho souboje odnesl škaredé poranění ruky. Otevření skóre jsme se dočkali v 22. min, kdy se Ondrovi Mikuleckému podařilo dostat do skvělé šance, kterou vyřešil šajtlí k pravé tyči. Psychické rozpoložení soupeře a první žlutá karta tak přišla až v 24. min hry, kdy kapitán domácích sestřelil bez míče skvěle hrajícího Vojtu Rathouze. Tvrdý pád na rameno donutil Vojtu ze zápasu v druhém poločasu odstoupit a s Kubou se ve finále potkali na litomyšlské chirurgii, kde mu byla určena diagnóza vykloubeného a pohmožděného ramene. Nadále jsme soupeře víceméně k ničemu nepustili a sami jsme si vytvořili zajímavé akce, které nenašli správný směr, nebo je vychytal skvělý brankař Luže. Do poločasu jsme stále nebyli schopni efektivně kombinovat, ale do kabiny se nám podařilo díky Ondrovi Stodolovi skórovat podruhé. Po několika skluzech soupeře v jejich vápně se Ondrovi podařilo napodruhé proměnit, vedeme 2:0.

Do druhého poločasu nastoupil soupeř v devíti a po pár minutách odstoupil další hráč, který byl natolik vyčerpán, že byl z hřiště stažen. Hráli jsme tedy proti 8 hráčům. Až v tuto chvíli jsme začali soupeře kombinačně přehrávat, rozhodčí nadále přehlížet nebezpečnou hru, která neměla za této situace žádný význam. Do hry postupně vstoupila čtveřice hráčů z lavičky (Jirka Doleček, Karel Píša, Ruda Blažek a Táďa Vytlačil). Karel soupeři poměrně na pravé straně zálohy zatápěl a podruhé šanci našel zakončujícího Ondru Mikuleckého, vedeme 3:0. Daň nepozornosti jsme si vybrali v 76. min, kdy podklouznutí stopera využil lužický útočník, položil si Kubu a poměrně jednoduše zakončil. Do konce zápasu jsme ještě jednou skórovali. Pohledná spolupráce Lukáše Pavliše a Ondry Stodoly ve středu hřiště, Lukáš si obkopnul brankaře a dává do prázdné brány.

Velmi těžko se mi zápas hodnotí. Nejvíce na mě udělal dojem hlavního rozhodčího, který nedokázal udržet soupeřovu nebezpečnou hru svými pravomocemi (napomenutí, trest). Mít soucit s tresty pro tým, který hraje v 8 hráčích nám přineslo dva zraněné hráče. Neodpustím si také chyby v zápisu, kdy popletl naše střídající hráče. Píša a Vytlačil dle zápisu nezasáhli do hry a Martin Radimecký, který šetřil koleno a nenastoupil, údajně hrál od 60. min. O hráčích v zápisu, kteří šli ze hřiště, ani nemá cenu se zmiňovat. Na krajskou soutěž hodně neadekvátní výkon rozhodčího.

Co se týče hry, je asi obvyklé, že proti oslabenému týmu se hraje velmi těžko. Jenom tréninkem a hrou se kluci naučí zvládat takovéto situace. Vezeme 3 body a je potřeba se připravit na poslední kolo podzimu, kdy v sobotu na němčickém hřišti přivítáme Proseč. Tréninky středa a pátek, díky posunu času od 16:30. Žádáme o max účast a přípravu na poslední kolo skvělého podzimu našeho dorostu.