Do Radiměře jsme odjížděli plní očekávání a souboj o body. Vzhledem k lokálním intenzivním dešťům nám soupeř po cestě volá s tím, že mají hřiště pod vodou☹. Nakonec bylo dojednáno sehrání zápasu na UMT ve Svitavách.

Jak máme obvykle ospalý začátek, tentokrát bylo vše naopak. Náš nástup do utkání byl rozdílový a soupeř se nestačil divit. Nejprve se hned v 5. min prosazuje Lukáš Pavliš, který nepohrdnul vyboxovanou nahrávkou od brankaře a uklízí hlavou. Poté v 18. po TK Ivana Škeříka prodlužuje Michal Votřel na nabíhajícího Martina Večeřu a Jan Pakostu u pravé tyče, Martin doráží. Poslední pak po centru od Jana Pakosty skóruje efektivním volejem kapitán Michal Votřel. Soupeři se podařilo pouze kosmeticky upravit v 11. min jednou brankou po velmi pěkné kombinaci po levé straně.

Ač to vypadá, že se druhý poločas skoro ani neodehrál, podařilo se nám protočit lavičku náhradníků. Na hře to bylo trochu znát, ale naši borci už si výsledek a plný počet bodů vzít nenechali. Je potřeba říci, že v zápase nastoupilo 5 dorostenců, díky hoši.

K třetímu a poslednímu zápasu s tímto soupeřem jsme přijeli na trávník do Čisté. Doma jsme prohráli na podzim 0:2, venku jsme ambiciózního soupeře porazili 4:2. Domácí pod vedením němčického trenéra a rozhodčího Josefa Pokorného hraje důrazný fotbal, kterým se držel na velmi pěkném 3. místě tabulky III. třídy. Náš cíl v jarní části je potrápit týmy špičky tabulky a připravit se herně do příští sezóny.

Hned v 5. minutě se prosazuje soupeř, který nás po chybné rozehrávce na levé straně naší obrany trestá a Čistá se ujímá vedení 1:0. Velmi důležitá byla naše reakce a hned v 11. min odpovídáme velmi pohlednou akcí. Michal Votřel sklepává míč na Ivana Škeříka, ten přihrává a Lukáš Pavliš se prosazuje nečekanou a efektivní patičkou, kterou míč procedil mezerou mezi brankaře a levou tyč. Stav 1:1 vydržel do konce poločasu.

Druhá část zápasu byla opět velmi vyrovnaná, my jsme se snažili kombinovat, soupeř hrál tvrdou hru až za hranicí pravidel, což dokládají tři žluté karty. Na rozhodnutí zápasu si početná skupina diváků musela počkat až do 55. min, kdy si to Matěj Matoušek namířil po zadní levé lajně k tyči a za pomocí domácího obránce dává důležitou branku a uzavírá účet tohoto zápasu v náš prospěch 2:1.

Tvrdá hra soupeře nám přinesla nějaká zranění, přejeme klukům, aby se brzo zotavili a dokázali jsme nadále bojovat o body v jarní části soutěže. Výsledkem jsme odsunuli Čistou na 4. místo a přiblížili jsme se k ní na 4 body na 5. místo. Uvidíme, jak dokážeme potvrdit naši herní kvalitu příští sobotu na trávníku v Radiměři.

Na náš trávník zavítal soupeř, který s odstupem pouze jednoho budu za Vendolím vede tabulku III. třídy okresní soutěže. Dodnes si všichni vzpomínáme na venkovní zápas v Třebařově, kde jsme od skvěle fyzicky připraveného soupeře dostali „nakládačku“ 0:12☹.

Tento domácí zápas jara měl ukázal náš herní posun, alespoň jsme v to doufali. Nastoupili jsme bez několika hráčů základní sestavy, někteří hrající borci procházeli stádiem rýmiček a nachlazení, to je ale standardem každého družstva v tomto ročním období. Potěšující před výkopem bylo, že náš dorost dokázal uhrát cennou remízu 2:2 s leaderem tabulky Březovou n. S.

Zpátky k domácímu zápasu s Třebařovem. Na herním projevu bylo čitelné, že k nám nepřijeli žádní nazdárci, ale kompaktní a sehrané mužstvo, které spolu kope do míče již několik let a viditelně si jdou za postupem do II. okresní třídy. Zejména v komunikaci na trávníku měl soupeř navrch. O to více bylo sympatické, jak jsme proti takovému celku dokázali hrát vyrovnanou hru. Viděli jsme u nás velký posun ve hře ve vzduchu, kdy jsme v zadních řadách sbírali nakopávané míče a vymazali jsme jejich stal hry, který nám na podzim dělal velké problémy. Vytvořili jsme si i několik slibných příležitostí, z kterých jsme dokázali proměnit pouze jednu. A to, když po hrubce soupeřovi obrany si Martin Večeřu sám z vlastní poloviny vyběhl na výlet do souboje s třebařovským golmanem. Nejprve si trochu nevhodně předkopl míč (špek), ale v souboji s brankařem a vrátivší se obranou si mazácky poradil jako profesionální hráč a přesně zakončil😊. Velmi slušným výkonem se blýskl i náš brankař Matyáš Čechlovský, který v rukavicích čaroval stejně dobře, jako v Linharticích.

Nejenom poločas (0:1), ale celý zápas jsme dokázali hrát se soupeřem velmi vyrovnanou partii. Jediné, co jsme nezvládli byl závěr utkání, kdy jsme v 82. a 89. minutě inkasovali dvě branky. Výsledku by slušelo 1:2, přesto jsme Třebařovu podlehli 1:4. Pozitivní je, že asi každý dokáže rozeznat rozdíl mezi 0:12 a 1:4. Naši kluci udělali velký kus práce a splnili jsme naše předsevzetí, že jarní část soutěže budeme znepříjemňovat výsledky těm nejlepším soupeřům okresní III. třídy.

Celý zápas měl ještě neformální dohru, kdy do kabiny přišel kluky pozdravit nejenom prezident, ale také krokodýlí démon, který (ač jsme Třebařov neporazili) to řádně roztočil. Detaily bohudíky zůstanou za zdmi kabin a v hlavách několika málo hráčů, kteří si na hosty dokážou vzpomenout.

Na nezvykle kvalitní trávník jsme zavítali tentokrát do Linhartic. Klub, který dle místních činovníků již 6 let nevede mládež a má pouze družstvo mužů. Velmi chladné a větrné počasí sehrálo také svou roli u obou celků. Minulé kolo Linhartice podlehli 1:2 na hřišti Čisté, chtěli jsme soupeře na 3. místě tabulky také řádně potrápit.

Že jsme byli při chuti dal najevo již v 2. minutě Martin Večeřa, který se po pravé straně dostal do zajímavé šance. Při jednom z rohů kapitán Michal Votřel orazítkoval přední tyč. Hra byla vyrovnaná, snažili jsme se hrát kombinační fotbal, soupeř se pokoušel o průniky nakopávanými míči. Ve 24. minutě se blýskl náš golman Matyáš Čechlovský, který si skvěle poradil s brankovou příležitostí domácích. Krátce poté, při jednom z rohů soupeře, se míč odrazil na levou stranu a jeden z linhartických hráčů prostřelil chumel hráčů přesně k pravé tyči a bylo to 1:0.

Víceméně po zbytek zápasu byla hra nadále velmi vyrovnaná. Na soupeři byla vidět větší individuální i týmová vyhranost, lepší komunikace na trávníku a klid na míči. Z naší strany bylo sympatické, že jsme se snažili hrát kombinančí hru a byli jsme na rozdíl od soupeře psychicky stabilnější, slabinou bylo vytěžování jedné ze stran, bez přenášení hry a hlavně proměňování příležitostí, které jsme si dokázali vytvořit. Našim asi nejlepším hráčem na place byl zmiňovaný brankař Čechla, který se vyznamenal po dobu 90 min 3-4 skvělými zákroky.

Potěšení po zápase byla zpětná vazba od Linhratic „Hráli jste o 100% lépe, než v podzimní části, jak jste toho docílili?“. Zápas by si zasloužil remízový výsledek, ale hlavu vzhůru. Příští týden nás čeká další prověrka v podobě domácího zápasu s Třebařovem, který je na 2. místě o bod za Vendolím.

Přijďte nás podpořit.

První kolo jarní sezony přineslo v aprílovém počasí standardní výkon, který po zimní přestávce strávené na UMT mužstva předvedla. Z širokého kádru jsme se sešli v 18 hráčích vč. 4 dorostenců (průměr základní sestavy 25 let). Soupeř si takticky vybral stranu „u sušky“ a my jsme tak první dějství hráli proti 12 hráčům vč. Foukala Větroviče. Trojice rozhodčích, kteří byli na zápas nominováni dirigoval mladý hlavní rozhodčí z Jevíčka. Soupeř přijel s poměrně mladým týmem (průměr základní sestavy 24 let), Sebranice nemají přihlášený dorost a postupně tyto hráče zařazují do mužského kádru.

Po zajímavých brankových příležitostech obou stran se nám podařilo vsítit první branku z kopačky Michala Votřela. Nepřehledný závar na malém vápně, kde bylo více našich hráčů, se Michalovi na několikrát podařilo propasírovat míč za záda hostujícího brankaře. Někteří diváci dokonce tvrdili, že míč byl za brankovou čárou třikrát.

Druhý poločas se odehrával opět v obdobném duchu, tentokrát jsme 12. hráče Větroviče měli my. V této části hry jsme měli více ze hry, přesto jsme nebyli schopni překonat rychlostně skvěle připravenou sebranickou obranu. Hlavní rozhodčí měl několik přehmatů pro obě strany. Zpětně jsem rád, že náš kádr tyto chyby dokázal spolknout bez gest a slov nesouhlasu. To se nedalo říci o soupeři, který nesouhlas s verdikty neustál a trenér (a bývalý hráč Němčic) Pepa Nezbedu obdržel žlutou kartu. Na druhou branku jsme si museli počkat do 62. min, kdy se krásně prosadil Matěj Matoušek. Euforie z vedení 2:0 netrvala dlouho a hned po minutě, pod tlakem Sebranic, jsme obdrželi branku na 2:1.

Do konce zápasu již branka nepadla a mohli jsme se tak radovat z vítězství a zisku 3 bodů. Musím pochválit diváky, kteří se chovali slušně a pomohli našim borcům k cennému vítězství.

Další utkání sehrajeme v Linharticích, které jsou o 5 bodů před námi na 4. místě a v prvním kole jara podlehli na hřišti Čisté 1:2.

K poslednímu (14.) kolu podzimní části soutěže III. třídy jsme zajížděli na hřiště Čisté, s kterou jsme na domácím hřišti prohráli 0:2 a tři kola zpět dokázala porazit vedoucí tým Vendolí. Realizační tým Čisté měl před našim zápasem poměrně vysoké sebevědomí a před výkopem otevřeně mluvil o ambicích na postup. Být pokorný má ovšem své důvody.

Jak je u nás zvykem, do základu šli hned dva dorostenci a další tři čekali na svou příležitost na lavičce, přestože měli v nohách 90 min zápas se Semanínem. Věděli jsme, že musíme pohlídat zkušeného mazáka Dušana Nepraše, max se soustředit na prvních 15-20 minut zápasu a hrát technický fotbal. Splněno do puntíku. Hned v 6. min Luďa Štarman přenáší hru na levou stranu, Honzek Veselý pak křížem na Matěje Matouška a ten se nemýlí, vedeme 1:0. O Matějových kvalitách soupeř velmi dobře věděl a dávali mu to důrazem najevo. Jeden z takových faulů se odehrál v 18. min cca 20 m od branky domácích. K míči se postavil Lukáš Pavliš a levačkou míč zatočil do brány. Přestože si na míč gólman sáhl, propadl mu za záda a vedeme 2:0. To ještě nebylo ale všechno. Ještě 15 min před odchodem do kabin Tobiáš Gremlica skvěle našel Filipa Lipavského na pravé straně a ten vybíhajícího brankaře prostřelil. Vedeme 3:0 a nervozita domácích silně vstoupá. V kabině pochvala za plnění úkolů, zodpovědný a pokorný přístup, plnit herní taktiku, která fungovala.

Do druhého poločasu přišli ti samí rozhodčí, ale… Nemohu si odpustit subjektivní komentář, že rozhodnutí, která od hlavního sudího padla v druhém dějství, byla nepochopitelná i pro většinu domácích fanoušků. Je hodně utkání, kde se nařídí dvě penalty. Ale byli jsme svědky, kdy se penalta kope po provinění hráče 2 metry od boční lajny velkého vápna. Novinka v pravidlech? Zlomové okamžiky jsme však zvládli. Pardon, zlomové okamžiky Čistá nezvládla. Jednou se vyznamenal hlídač tří tyčí Matyáš Čechlovský, který vytáhl střelu do břevna, podruhé hráč domácích trefil břevno sám, tentokrát bez naší pomoci. Své kvality však prokázal zmiňovaný Dušan Nepraš, kterému se povedlo dvakrát v druhé půli vstřelit branku. Mezi jeho zářezy se však svým pomyslným dlátem zapsal i náš Matěj Matoušek, který nepohrdnul v 66. min nahrávkou od Lukáše Pavliše a psychicky nalomeného brankaře Čisté další brankou donutil k vystřídání.

Nejenom toto utkání, ale i naše hra s vedoucím Vendolím dvě kola zpět ukazují, že v III. třídě se dá hrát s každým. Taktika nám tentokrát vyšla dokonale a ač jsme hráli proti 12, dotáhli jsme zápas do vítězství 4:2. Velká pochvala každému jednomu hráči za zodpovědný přístup a plnění své role na hřišti. Kdo by při rozhodnutí o přihlášení soutěže čekal, že přezimujeme jako nováček v horní polovině tabulky s 20 body! Smysl a důvod přihlášení soutěže, stejně jako měřitelné ambice si pokorně necháme v kabině. Čeká nás nyní Vánoční přestávka a po Novém roce intenzivní příprava. Pokud dopadnou jednání s našim sponzorem, odlétáme k přípravě na dva týdny do Španělska, kde se na jarní část budeme fyzicky důkladně připravovat.

Všem fanouškům, hráčům a jejich rodinám příjemné svátky, odpočinek a brzo zase na trávníku s krokodýlem.

Za krásného podzimního počasí jsme na svém hřišti přivítali tým Koclířova, který se sedmi body okupuje chvost tabulky III. třídy. Pro připomenutí, na hřišti v Koclířově jsme 27.8. vyhráli hokejovým skóre 6:5, kdy se dvěma brankami přičinil David Fikejz, Matěj Matoušek a Martin Večeřa.

V kombinaci se slušnou sestavou jsme do tohoto zápasu vstoupili s patřičnou herní převahou. Celý první poločas jsme tahali za delší provaz, vše začalo v 3. minutě, kdy po načasované přihrávce jde sám na brankaře Max Nováček a je to 1:0. Bohužel obránce Koclířova v těsném sledu po vsítění první branky stihl ještě Maxe „dojet“ a zranit. Následovalo několik dalších slibných příležitostí během celého poločasu, ze kterých jsme dokázali vytěžit pouze jednu. Po pohledné kombinaci Kopejda – Luky – Max si dává skluzem hostující kapitán vlastní gól na 2:0.

Aby se soupeř nenechal zahanbit, hned v 47. minutě trestá smolné podklouznutí v naší obraně a snižuje na 2:1. Naše jinak skvěle fungující obrana úspěšně odvracela do konce utkání nakopávané míče. Několika skvělými zákroky se vytáhl i Čechla mezi tyčemi. Druhý poločas byl, díky soupeřově vidině dosáhnout alespoň na jeden bod, trochu kostrbatý, přesto jsme se snažili hrát kombinačně a vytvořili jsme si další pohledné akce, které se nám proti poslednímu týmu tabulky nedařilo proměnit.

Hodnocení zápasu – slabá produktivita, slušná kombinační hra, kterou ocenila početná domácí divácká kulisa za krásného podzimního počasí. Je potřeba také zdůraznit skvělý výkon rozhodčího, který zápas zvládl s patřičnou mírou autority a přehledu.

Ještě jedna zajímavost o sestavě, která do utkání nastoupila. Jeden z našich hráčů propočítal statistiku věku hráčů. Do základu jsme nastoupili s věkovým průměrem 22,5 let a průměrný věk celé sestavy pak by 24 let. Věřím, že v této soutěži máme jasně nejmladší družstvo a za zády necelou stovku aktivních hráčů mládeže od fotbalové školičky až po dorost.

6 verzí

Ještě než jsme vyrazili do nechvalně známého Vendolí, sáhli jsme si na dno, co se sestavy týče. Do zápasu nám scházelo 13 hráčů!, kteří se v podzimní sezoně v soutěži představili. Kombinace dovolených, brigád, ale hlavně zranění a vysoká marodka respiračních onemocnění. Nutno přiznat, že jsme ještě v pátek svolali výbor FO, kde jsme řešili, zda jsme schopni do Vendolí odjet.

Ve finále v sobotu odjelo do Vendolí 17 hráčů, kteří svým herním výkonem zaslouží velké uznání. První překvapení bylo, že byl zápas přísně sledován, aby bylo dodrženo nařízení DK – zákaz diváků na domácích zápasech. Několik desítek domácích diváků tak sledovalo zápas z prostoru za plotem mezi hřištěm a silnicí.

Věděli jsme, že si nemůžeme dovolit větší otevírání hry a první poločas jsme k našemu překvapení, s 1. týmem aktuální tabulky, odehráli 0:0. Na domácích hráčích i realizačním týmu byla vidět značná nervozita, která nám vyhovovala. Terén hřiště byl nevyzpytatelný, míč odskakoval a drobná chyba mohla rozhodnout. Naše šance by se dali spočítat na prstech jedné ruky, o to více rostlo napětí domácího celku. Za zmínku rozhodně stála nastřelená tyč a gólovka domácích, která by zajisté získala ocenění gól měsíce. Patičku útočníka skvělým reflexem vytáhl náš Čechla. Oba si zasloužili potlesk.

V druhé půlce psychické napětí domácích stále rostlo a neumím si představit, co by stalo, kdy se nám po chybě jejich obrany podařilo skórovat. To se po rohovém kopu nakonec až v 59. min podařilo domácím, kdy byl míč nepřehledně tečován někde na hranici malého vápna. Domácí setřeli opocená čela a nervozita z nich lehce spadla. Přesto si až do konce zápasu nedokázal soupeř vytvořit situaci, z které by nám vstřelil další branku. Možná že díky únavě našich skvěle hrajících kluků jsme začali „úřadovat“ my. Nejprve jsme při vyhození poslali míč na kopačku útočníka, podruhé to samé z výkopu a do třetice po lehkém přikopnutí ve vápně rozhodčí nařídil penaltu.

Konečné skóre tedy 4:0. Pro nás však tento výsledek měl příchuť cenného vítězství. Soupeř rozhodně nepředvedl herní styl vedoucího týmu tabulky, přestože přiznal, že měl stejně jako my velké potíže sestavu dát dohromady.

Velká poklona našim 17 hráčům, kteří dokázali do Vendolí odjet a navíc předvedli velmi odvážný a herně pěkný fotbal. Nutno říci, že se hrálo velmi slušně a rozhodčí František Kunc celý zápas skvěle odřídil. Že moment velké marodky na podzim jednou přijde nám bylo jasné, ale že se nám ho podaří takto se ctí vyřešit je skvělé a mnohé to napovídá o stavu naší kabiny, o smysluplné spolupráci s dorostem a komunikaci s výborem FO. Ještě jednou díky všem!

Na domácím hřišti jsme přivítali tým Radiměře. Přestože jeho skóre (4:29) a poslední místo v tabulce hrálo do našich karet, opak byl pravdou. Tentokrát jsme pošetřili dorostence a nastoupili s pokorou k soupeři, na jehož trávníku jsme v prvním kole remízovali 0:0.

Skóre otevřel v 27. min Lukáš Pavliš, který napálil balon „z jedničky“ po pokusu Matěje Matouška projít přes dva hráče. Těsně před koncem poločasu se Radiměři podařilo vyrovnat střelou, která byla vyslána z poza hráče. Psychická výhoda byla na straně soupeře.

V druhé části se v 50. min podruhé podařilo Lukášovi Pavlišovi skórovat a opět netradiční pravačkou, kdy z pravé strany lehkým lobem zvýšil na 2:1. Soupeř nenechal nic náhodě a obratem po chybě v naši obraně srovnává na 2:2. Nervozita rostla a na hřišti se začalo přiostřovat. Nakonec v 76. min ukázal svůj tah na branku náš novopečený tatínek, Matej Matoušek, který po své individuální akci dává na konečných 3:2. Poslední minuty byly hodně vypjaté, ale ke změně skóre už nedošlo.

Hodnocení zápasu bych okomentoval „špatný začátek, dobrý konec“. Před zahájením zápasu jsme měli velké problémy s organizací zápasu, kterou musíme příště lépe připravit. Radost z výhry, ze 3 bodů a z celkového počtu 14 bodů v tabulce.