První polovinu finálové nadstavby jsme zakončili domácím zápasem s týmem Březová, která se již několik let prezentuje skvělou prací s mládeží. Přestože mají problém s množstvím hráčů, dokáží to nahradit herní kvalitou. I to, že většina starších žáků nastupuje celou sezónu za dorostence (kteří jsou na 2. místě!) jasně naznačuje, že Březová nebude mít ve finálové skupině žáků konkurenta. Na náš trávník přivezli i 4 mladší žáky, což bylo povzbudivé.

Protože jsme museli hrát bez našich dvou nejstarších hráčů, udělali jsme změnu v obvyklé sestavě. Asi to největší překvapení byla první polovina, kdy jsme dokázali se soupeřem držet krok. Pouze v 22. min se jim podařilo z nějakých 14 m prostřelit po zemi pěknou střelou k tyči, kterou Ondra Hác ani neviděl. Divácky i herně to byl poměrně slušný fotbal dvou vyrovnaných družstev. Dokonce jsme měli poměrně hodně příležitostí a 3-4 vyložené šance. Přestože jsem chtěl po hráčích určité herní prvky, nedokázali je sehrát, ani při opakovaném upozornění. Zejména ke konci poločasu jsme dělali velké množství chyb, které soupeř naštěstí nepotrestal a Ondra v brance je dokázal vychytat.

V druhé polovině realizačnímu týmu hostů došla trpělivost s nejistým výsledkem a vypustil na nás svou silnou sestavu, která nám předvedla, jak se hraje fotbal. Jestli nám v první polovině dělali problémy rychlostně, nyní jsme jim nestačili ani kombinačně a skvělou hrou nastříleli další 4 branky.

Naše kluky jsem po odehraném zápasu pochválil, hráči Březové jsou technicky i rychlostně někde jinde a je potřeba to přijmout. Přesto jsem ze zápasu, zejména z prvního poločasu, měl velmi dobrý dojem. V takovýchto zápasech vyplavou slabiny každého družstva, z kterých je třeba si vzít ponaučení. Věřím, že do druhé poloviny finálové skupiny máme co napravovat. Dvě prohry o jeden gól (Opatov 1:2, Borová 2:3) jsou jasnou výzvou do následujících kol soutěže.