Po nepovedeném zápasu v Sebranicích, kde jsme ochutnali pomíjivost fotbalové štěstěny a odvezli si pouze bod za remízu 1:1, jsme šli do domácího odloženého zápasu s papírově slabším celkem Pomezí. Benefitem naší sestavy bylo množství hráčů, kterých se na zápas nahlásilo 18 a na soupisku jsme vybrali 15 z nich. Ze základu podruhé chyběl náš „vratár“ Ondra, jehož zastoupil opět Tadeáš Májek, který se v Sebranicích své role zhostil velmi slušně  bez vážnějších chyb.

Začátek zápasu jsme si nemohli přát lepší, když kapitán Vítek Kolář otevírá skóre v 3. min krásnou střelou z pravé strany do levé šibenice a vedeme 1:0. Pak se naše kombinační hra podzimní sezóny zcela vytratila a otěže zápasu přebral soupeř. Nakopávanými míči za polovinu hřiště Pomezí nahrazovalo rozehrávku ze zadních řad a našim nedůrazem ve vzduchu jsme si dělali sami velké problémy. Těch nevhodně řešených situací tam bylo velké množství. Pravá záloha běhala po ose hřiště kruh – branka, čímž jsme zahlcovali naši levou polovinu a střed hrací plochy. Velké příležitosti Pomezí dokázal skvěle likvidovat Táďa v rukavicích. Obrana v první polovině fungovala spolehlivě a veškeré naše nedostatky dokázala hasit. Pak jsme ale po chybě v podobě ruky nabídli soupeři trestný kop z hranice středového kruhu, který dobře kopnutý končí v naší síti v 23. min.

Do druhého poločasu jsme nabádali hráče, aby rychleji dostupovali hráče, chodili důrazně do vykopávaných míčů, podrželi hru a hlavně přidali na důrazu! V sestavě jsme udělali pár změn, které měly otevřít naší hru. To se nám ale moc nedařilo právě z důvodu nedůrazu a nervozitě při kombinaci. Navíc jsme řešili situace nadále velmi zbrkle a i bez napadání jsme posílali míč „po vesnicku“ do vzduchu, místo abychom hráli nám typickou kombinační hru po zemi. Při držení míče jsme si naváděli míč do středu, který byl přeplněný, nedařily se nám rohové kopy ani převedení hry na volnější stranu, nesmyslné skluzy atd. Přestože vyčerpání hráči soupeře žádali trenéra o vystřídání, je potřeba říci, že rychlostně i důrazem byli lepší. Už to vypadalo, že se rozejdeme s remízou stejně jako v Sebranicích. Ale 4 min před koncem zápasu se podruhé prosazuje soupeř a našim nedůrazem si zaslouženě odváží 3 body z našeho hřiště. Komplikujeme si tak umístění v tabulce, kterou jsme s náskokem 4 bodů po podzimu vedli.

Netušili jsme, že k takovému rozdílu herního projevu mezi podzimní a jarní sezónou může u žáků dojít. O to více, že celý tým na sobě pracoval celou zimní přestávku až do prvního kola jara. Z pohledu trenéra se 2-3 klíčoví hráči herně ztrácí a jediné vysvětlení mne napadá psychika. V zápasech se Sebranicemi a Pomezím nám scházel zraněný brankař Ondra. Táďa ho skvěle zastoupil a skvělými zákroky nás posunul o boj o remízu. Někteří hráči v poli jsou však na hru bez Ondry zřejmě citliví a tomu odpovídá i náš nervózní projev na trávníku. Je potřeba i trenérská sebereflexe, kde dlouhodobě nevychováváme a nenecháváme chytat druhého brankaře. Jejich změna by nás tolik neovlivnila v herním projevu. Nezbývá než věřit, že s papírovým favoritem (Borová) odehrajeme vyrovnanější zápas a vrátíme se do herní pohody, kterou jsme těšili naše fanoušky celý podzim.