Po odsunutém zápasu v Březové n. S. (karanténa) jsme se vrátili do zápasového tempa na hřišti Koclířova. Obrat „vrátili do tempa“ je asi příliš silný, předvedená hra odpovídala spíše „vrátili k plichtění“. Od zápasu s předposledním týmem 14 členné tabulky jsme neočekávali, nic překrásného. Za 10 kol dokázal Koclířov nastřílet v průměru 2,5 gólu/zápas, ale obdržel více jak 6 gólů/zápas. Navíc, jak to bývá u nás zvykem, s méně fotbalovým soupeřem prostě neumíme hrát a přizpůsobujeme se jeho hře.

Nyní k zápasu samotnému. Nenapadá mne snad horší scénář, než jsme na nekvalitním hřišti byli svědky. Takovýto nástup nepamatuji ani u přípravek. Naše technická a rychlostní převaha v prvních doslova sekundách byla ukončena v soupeřově vápně, kam si Jonáš Voleský došel pro faul. Tedy první minuta zápasu a míč na „pecku“ si chystá Standa Suchánek. Prásk a míč letí mimo branku, milimetry, ani centimetry to nebyly😊.  To se prostě stává a není to žádná ostuda. Co však bylo daleko smutnější, že soupeř rozehrál, přeběhl hřiště a po odcentrování z levé strany Koclířov dává v 2. minutě na 1:0! Dále jsme byli svědky oboustranně ne moc pohledného fotbalu, který na nekvalitním povrchu ani moc hrát nešel. Nakopávaná, nahrávky soupeři do nohy a nedůraz v obraně byl na obou stranách, soupeř hrál místy za hranicí pravidel, kdy nebylo ohodnoceno tahání za dres a cinkání kotníků. Z nedůrazu v obraně tak v 17. min přichází další zmrazení z levé strany soupeře a stav je 2:0. Stále jsme však věřili, že jsme lepší a snažili jsme se na soupeře najít nějaký recept. V jedné z akcí, kdy se koclířovskému hráči asi z ruky vysmekl dres Vítka Koláře, si jmenovaný vypracoval krásnou akci a nedal dobře chytajícímu brankaři šanci, 21. minuta a stav 2:1. S tímto výsledkem jsme odcházeli do šaten k poločasové přestávce.

V druhém poločasu jsme tlačili kluky do vyrovnání a doufali jsme, že se podaří obrat. Opak byl pravdou. Soupeř z 20 m náhodně nakopl vysoký míč a Ondra, který stál dva kroky před brankovou čárou, jen marně zamával rukavicemi. Za stavu 3:1 jsme stále věřili, že takovýto soupeř, který má problém i s házením autu, nás nemůže porazit. Nevím, co se stalo, ale poslední minuty zápasu se štěstíčko vrátilo na naše kopačky. Začal opět kapitán Vítek Kolář, který nevypuštěným důrazem ve vápně rozhodil brankařův zákrok a snižujeme na 3:2. Nadále jsme se tlačili do soupeřova vápna a další kosa, kterou rozhodčí potrestal penaltou. K té se postavil Daniel Bis a dává 13 min před koncem vyrovnávací branku. Hra pokračovala a za zmínku rozhodně stojí Vítkova příležitost, kdy rozhodčí ohlásil „poslední akce a pak to písknu“. Vítek si vypracoval skvělou šanci, kdy šel tváří v tvář sám proti brankaři, ale zápas zůstal na remízovém skóre 3:3.

Musíme přiznat, že naše jedinečnost v okresní soutěži jsou remízové zápasy (4). Některé byly těžce vybojované (Opatov), některé zbytečné (Jevíčko, Kunčina/Mladějov a Koclířov).

Přesto klukům pochvala, že zápas ze stavu 1:3 dokázali dotáhnout do tohoto výsledku.