Poslední turnaj podzimní části nás tentokrát čekal v Morašicích. Kdo říká, že největší vídrholec je na našem hřišti, pravděpodobně nikdy nebyl v Morašicích. Chvílemi to tam vypadalo, že přišel pověstný strašlivý vichr z hor a my si tam tak opravdu užili pravou předzvěst zimy. Ovšem starostlivé maminky opět neponechali nic náhodě a vybavili své ratolesti zimními doplňky včetně dek. Nejvíc jsme tedy zmrzali my trenéři, na které již zimní výbava nezbyla… 🙂 Ze zpráv o počasí vše, teď zpět k fotbalu.

Vzhledem k tomu, že jeden z nalosovaných účastníků( Březová nad Svitavou) byl uvržen do koronakarantény, náhradníkem za tento celek byl tým ze Sebranic a s vědomím dalších dvou silných soupeřů( Morašice/H.Ú. a Opatov), jsme neměli na konečný výsledek turnaje přehnaná očekávávní. Alespoň v jedno vítězství jsme ale tajně doufali. Obzvlášť, když jsme se sešli v poměrně silné sestavě :

Tomík, Daník , Staník, Maty, Vojtík, Ladík, Honzík, Štěpa, Vilda, Tobík a Alda

Chyběli tedy zraněný Luky, omluvený Fanda , nemocný Táďa a neomluvený Sebík.

Jako prvního soupeře nám domácí nalosovali tým ze Sebranic. Stejně jako v předchozích zápasech s tímto týmem nám chyběl především důraz a chuť se o výsledek poprat. Sebraničtí nám opět z těchto důvodů udělili lekci a snadno nás přehráli 7:1. Jedniný náš gól vstřelil Ladík. Soupeří patří gratulace, ale my trenéři víme, že tenhle náš tým má na víc, než prohrávat o „parník“. A samozřejmě jsme to i klukům po utkání zdůraznili. A ono to najednou šlo…

Druhým soupeřem nám byli domácí. Tým s velkými zadáky a ještě větší brankářkou budil respekt.

Ovšem naši kluci se nezalekli a konečně hráli to, na co jsme u nich zvyklí. Snažili se kombinovat, bojovali, makali jeden za druhého a hráli fotbal atraktivní pro diváka, tedy nahoru – dolů. Když se zápas přehoupl do závěrečné čtvrtiny a stav byl stále 0:0, bylo stále více zřejmé, že to bude o jedné chybě a jedné brance. Bohužel šťastnější nakonec byli domácí, když jedna střela proklouzla našemu brankáři mezi nohama. I přes několik našich povedených akcí jsme již nedokázali s výsledkem nic udělat a tak prohráváme nejtěsnějším rozdílem, ale se vztyčenou hlavou a s vědomím, že takhle by to šlo.

Před posledním zápasem s Opatovem odjel Maty spolu s kolegou trenérem Fandou a tak jsme museli naše řady trošku přeskupit. Ovšem to by na výkon týmu nemělo mít zásadní vliv. V počátcích zápasu to tak i vypadalo. Začali jsme tam, kde jsme skončili v předchozím střetnutí. Kluci se snažili o kombinaci a dokonce jsme šli do vedení 1:0. Pak však Opatovičtí přidali nejen na důrazu, ale především na tvrdosti, nutno říci i s přispěním rozhodčího, který jim tvrdé zákroky toleroval. Naši kluci byli velmi často dohráváni za hranicí pravidel z čehož nemohlo logicky vzejít nic dobrého. A taky že nevzešlo. Již asi po dvou střídáních musel odstoupit z utkání Tomík, když mu chvíli předtím soupeř prošlápl koleno a přidal k tomu ještě nepěkné otitulování(což jsem bohužel neslyšel a dozvěděl se až po turnaji…tohle do dětského fotbalu rozhodně nepatří a tolerovat to nehodláme). Další faul přišel na našeho brankáře( v tomto zápase Ladík). I on si odnesl nepěkný šrám na stehně. V těchto chvílích převzal soupeř otěže zápasu, otočil skóre ve svůj prospěch a začal se nám i výsledkově vzdalovat. Z našich kluků jako by se vytratila chuť hrát, soubojům se vyhýbali a když už někdo měl náhodou míč, tak rychle s ním pryč. Osobně to přikládám na vrub ostrým zákrokům soupeře. Ve druhé půli se po dalším faulu ještě zranil Daník a tak mi na střídačce zbyli 2 hráči. Sestava tak už byla značně kombinovaná a bylo jasné, že už není v našich silách zápas alespoň vyrovnat. Tobík ještě po 2 hezkých individuálních akcích korigoval výsledek na konečných 3:7.

Turnaj končíme dokopáni a zbývá na nás nepopulární 4.místo. Poslední soutěžní měření sil nám ukázalo, kde jsou naše slabiny, ale zároveň se projevilo to, co osobně řadím nad všechny výsledky a to je OBROVSKÝ TÝMOVÝ DUCH všech kluků. Abych to vysvětlil. Tomík, jak již psáno výše, musel odstoupit z utkání a vzhledem k velké zimě, „odskákal“ k mamince do auta. Nebyl tedy na předávání turnajových cen. Aniž bych musel cokoliv říkat, kluci sami pobrali sladkosti a zanesli je Tomíkovi do auta. Dokonce se předháněli, co mu kdo zanese. A zdůrazňuji, bez toho, abych je musel k čemukoliv nabádat. A to je, alespoň dle mého soudu to, o co má jít v mládežnickém sportu. O partu, týmovost, legraci, fair play a až někde vzadu mají být výsledky…

Podzimní část sezóny je za námi. Příští týden si dáme od fotbalu pohov, ale v úterý 2.11., pokud nám bude přát počasí, odehrajeme ještě na našem hřišti přátelské utkání s týmem z Čisté. Ale to ještě včas upřesníme. Na pátek 5.11. je pak naplánováno zakončení sezóny v KD v Němčicích.

Další zimní plán teprve vzniká a včas ho zveřejníme.Vše se však bude odvíjet od aktuální epidemiologické situace a pak také od toho, jestli se nám podaří sehnat nějakou halu alespoň na jeden trénink týdně. Tělocvična ve škole v Němčicích je pro 15 kluků již značně nevyhovující. Pokud tedy máte milí rodičové a přátelé našich fotbalistů možnost zamluvit nějaké takovéto tréninkové místo, budeme velice rádi za pomoc. Jak se říká :“dobročinnosti se meze nekladou“ : -)