Se soupeřem Borové (hřiště Telecí) se nám minulou sezonu nedařilo, když jsme na podzim prohráli venku 0:4 a po té na jaře doma 0:2. Kluky jsem již na pátečním tréninku připravil na úzké hřiště a zopakoval jsem jim slabiny, které nám minulý rok nedovolily uhrát vyrovnanější výsledek.

Domácí předváděli nepohledný (ale efektivní) fotbal nakopávaných míčů, že to na první pohled vypadalo, že jsme na turnaji nohejbalu. Borovští hráči jsou dobře fyzicky připravení a čišela z nich chuť hrát a dojít si za vítězstvím. Našim klukům se snaha určitě odepřít nedá, ale soupeř měl daleko více energie a chuti. V kombinaci s nedůsledným bráněním hráčů to tentokrát na lepší výsledek nestačilo.

Těsně po zápasu jsem byl poměrně zklamán, ale nyní s odstupem času jsem rád, že jsme prohráli. Šlo o první porážku podzimní části a kluci potřebují tak trochu za vyučenou, aby nám spadl hřebínek. Jak se říká „kdo neprohraje, nemůže vítězit“. Věřím, že to pro naše hráče bude zkušenost, ze které si vezmou ponaučení. Blahopřání soupeři za zasloužené vítězství.