Sestava : Daník, Stáňa, Luky, Fanda, Honzík, Vojtík , Maty, Tobík, Alda
Za krásného počasí, před solidní diváckou kulisou, jsme odehráli první domácí turnaj této sezóny.
Prvním soupeřem se nám stal celek z druhé strany okresu a tím bylo Jevíčko. Tento tým má stejně jako my velmi omlazený kádr a tudíž se dal očekávat vyrovnaný fotbal. A opravdu tomu i tak bylo. Šance na obou stranách, na naší možná i o trochu více, leč na šance se nehraje. Počítá se konečné skóre a to znělo 2:1 pro hosty. O naši branku se postaral Tobík.
Druhým soupeřem nám byl již dobře známý tým Horní Újezd/Morašice. Ačkoliv prohra 0:12 po 24.minutách hry může vypadat hrozivě, my trenéři si s tím(stejně jako naši hráči) hlavu nelámeme. Předvedli jsme své maximum i několik pohledných útoků. A to, že je soupeř herně jinde je fakt s kterým nic nenaděláme. Ovšem je třeba říci, že soupeř má tým složený převážně z ročníků 2011(dokonce jedna slečna ročník 2010), tedy ostřílených borců(borkyně) této kategorie a navíc je souklubím dvou tradičních fotbalových vesnic, kde tradice mládežnického sportu nikdy nebyla přerušena. Tudíž se s nimi náš mladičký kádr může jen těžko rovnat.
Třetím a posledním soupeřem nám byli kluci ze Sebranic. Stejně jako v předchozím zápase se jedná o tým složený převážně z ročníků 2011. Silný, zkušený soupeř nám sice nastřílel 14 branek, ale i my jsme se na závěr turnaje osmělili, několikrát hezky zakombinovali a zabojovali a odměnou nám byly 3 góly v soupeřově síti.Konečné skóre tedy 3:14 z našeho pohledu. Branky vstřelili : Staník, Tobík a Vojtík
Ačkoliv 4.místo v turnaji a dvě vysoké prohry mohou pro některé nezasvěcené diváky(záměrně píšu diváky a ne fanoušky) znamenat katastrofu a hned se může zvednout vlna kritiky na hlavy hráčů a především trenérů ,avšak pro znalé poměrů to vůbec nic neznamená. Ti znalí a hlavně uznalí vědí, že sport mládeže a především takovýchto dětských kategorií není honba za výsledky. I prohry nás totiž posouvají ve vývoji a z každé chyby se snažíme poučit. Není problém postavit na hřiště 5 individuálně nejlepších hráčů a válcovat ostatní soupeře. Snad každý (i ten kdo fotbal nikdy nehrál) ví, že fotbal je kolektivní hra a že je tedy zapotřebí spolupráce spoluhráčů. Jak je které dítě ochotné upustit od svého individualismu a zapojit se do kolektivní hry se nepozná v přípravkových kategoriích, ale až později v žákovských. Rád bych tedy za trenéry němčické mládeže požádal všechny kritiky, vyčkejte se svými soudy ještě pár let a nechte naše malé fotbalisty dělat chyby, učit se z nich a hlavně fotbalově růst.
