Vážení přátelé mládežnického sportu,
Rád bych s vámi sdílel zpravodaj ČUS (klikněte na odkaz pod odstavcem), kde se dozvíte nějaké novinky o pozadí podpory sportu v ČR. Během února proběhnul průzkum klubů, spolků a jednot, jehož se zúčastnilo kolem 2000 sportovních organizací vč. té naší TJ Sokol Němčice z.s. Situace, zejména dětského sportu, se dá nazvat kritická, alarmující, neúnosná, atd. Většina klubů ČR mají majetek (hřiště, haly, klubovny), o které se musejí starat a spravovat je, to chápu.
Jako předseda jsem přispěl do průzkumu pohledem naší TJ. Majetek, který užíváme je majetkem obce a my ho částečně spravujeme, proto nejsme tolik zatíženi investičním majetkem a jeho správou. Asi jako jeden z mála vesnických spolků ČR máme velký počet dětí, který už se dávno přehoupl přes číslo 100, máme 7 pododdílů dětských sportů a plný program aktivit během roku. Bez dotací Pce kraje a MŠMT si nedokážu funkci mládežnických oddílů představit. O složitosti, ani administrativě dotací bych nemluvil jako o překážce, či slabině, ale jako o dani za podporu a transparentnost finančních prostředků. Co mne znepokojuje, jsou lidské zdroje, mám na mysli zdroje trenérů mládeže. V dnešní době tvoří realizační tým našich dětí 15 dospělých, kteří tráví s „našimi dětmi“ 50 – 250 hod ročně, tj. srovnatelné s 1,5 měsíčním časem, který trávíme ve svém zaměstnání. Těchto 15 lidí do tohoto „sportovního zaměstnání“ chodí bez nároku na odměnu s výjimkou kompenzace na projetý benzín po turnajích. V průzkumu jsem zmínil „zvýšení prestiže vesnických trenérů“ a případnou podporu státu zaměstnavateli trenéra, pro časovou kompenzaci aktivit s dětmi. Ale to byla pouze myšlenka …
Cílem tohoto příspěvku je přiblížit rodičům a fandům mládežnického sportu reálné pozadí a hlavně poděkování všem trenérům za jejich přístup a zaujetí. Děláme vše pro to, aby tito lidé byli ohodnoceni alespoň symbolickou částkou. Věřím, že se nám podaří tyto zdroje najít a letos, popř. příští rok je částečně ocenit.
Lukáš