Jako poslední utkání před přerušením sezony jsme odehráli venkovní utkání s Řetovou, která se rozhodla tuto sezonu odehrát v partnerském souklubí s klubem Č. Třebové. Že to bude zajímavé derby zaručovaly kuloární informace, které prosákly od hráčů hájících zástavu hřiště pod Mandlem. Dostala se k nám ambiciózní informace „sice jsme letos všechno prohráli a nemáme ani bod, ale od Němčice/Sloupnice budeme chtít body 3!“. Cíl to byl, v rámci podpory Ačkového týmu hrajícícho vyšší soutěž, rozhodně reálný. Vždyť do základní 11ky domácích nastoupilo 8 hráčů, kteří tuto sezonu nastoupili k celkem 45 zápasům krajského přeboru kde je v dorostu Č. Třebová aktuálně na skvělém 3. místě (z 16 týmů). Co podpořilo reálnost ambicí soupeře bylo to, že my jsme naopak do zápasu vstoupili se soupiskou, kde scházeli 4 hráči základní sestavy. Dal se tedy očekávat zajímavý souboj. O udržení pravidel na hřišti byl delegován Martin Diblík, kterému se podařilo, až na zdravotní problémy, odpískat utkání velmi slušně.

Tak jdeme k prvnímu dějství. Dle předpokladů byla hra velmi vyrovnaná a díky zmatkům obrany v soupeřově vápně se nám podařilo otevřít skóre. Kuba Sršeň využil situace a dokázal propasírovat míč až do sítě. Psychická výhoda byla na naší straně, bojovalo se dál. Soupeř ukázal své kvality v 27. min, kdy po pěkné kombinaci dokázal srovnat. To byl bohudíky poslední gól soupeře, další část scénáře tohoto zápasu byla psána inkoustem našich kopaček. Do konce poločasu branka nepadla, domácí měli poměrně dost zakončení mimo zařízení, nám se dařilo kombinovat, víceméně vyrovnaná hra.

Do druhého poločasu byl v kabinách obou celků cíl jasný. Kdo zřejmě nejlépe poslouchal taktické příkazy byl Tobiáš Gremlica, který v 51. min vymetl pavouky a další zvířátka z pravé šibenice domácí svatyně. Opět na koni a vůle po vítězství sílila. O jedenáct minut později jsme si vybrali zápasovou smůlu, kdy jsme si dali díky ne zcela dobře směřované „malé domů“ vlastní gól. Velkou úlohu v tom sehrálo i nerovné hřiště a odskok míče před odkopem. Je potřeba zdůraznit, že nešlo o herecký výkon a domluvenou podporu soupeře, prostě věc, která se ve fotbale stává. Co bylo ale nejdůležitější, během jedné minuty jsme na situaci dokázali zareagovat. Míša Urban, který celý zápas nepůjčil v levém soupeřově rohu míč, si pohrál s dvěma obránci na kočku a na myš a na vítězném podnosu přeložil Tobiášovi, který krásně zakončil k pravé tyči.

Přestože jsme hráli s posledním celkem tabulky krajské soutěže, asi jedno z nejcennějších vítězství. Výše uvedený stav soupisek, domácích i hostí, stavěl do role favorita tým se zkušenostmi krajského přeboru. Velmi si ceníme, že i proti takovémuto soupeři dokážeme zahrát v oslabené sestavě, což je skvělá vizitka pro celý náš hráčský i realizační tým. Včetně kondičního trenéra a trenéra brankařů, pod kterými naši hoši vyrostli v sezónách minulých. Díky kluci, bylo to vybojované!