Předposlední podzimní turnaj nás čekal ve Srubech. Pár dní před víkendem se na žádost domácích řešilo, zda se bude hrát v sobotu nebo v neděli, Česká Třebová by ale nedělní kádr nepostavila, tak zůstalo vše podle plánu. Hned po příjezdu do Srubů jsme zjistili, proč domácí žádali změnu termínu. V prostorách hřiště se konala jakási cyklistická akce a my museli děti rozházet do několika kabin. Naši psychiku to ale nerozhodilo a šli jsme směle do prvního zápasu proti papírově nejslabší Sloupnici. Soupeř se zprvu ukázal jako velice houževnatý a celých 12 minut držel přes náš nápor bezbrankové skóre, až musel naše trápení ukončit vlastním gólem. Tím se zlomil sloupenský odpor a my přidali do poločasu další 3 branky. Druhou půli jsme téměř soupeře nepustili ke hře a skóre zastavil až konečný hvizd na čísle 11. Následovala obávaná Česká Třebová, se kterou jsme už dvakrát těsně prohráli a všichni jsme se shodli na tom, že už to nepřipustíme. A bylo to vidět na tom, jak naši borci a borkyně do zápasu vlétli, když jsme už ve 3. minutě vedli 2:0. Poté se hra trochu srovnala, ale stejně se nám do poločasu podařilo přidat další 2 góly. Poločas 4:0 a při oddechu si říkáme: „historie se opakuje, takto už jsme nad třebováky vedli a stejně jsme druhou půli dostali 5 kousků…bacha na to“!!! Ale naše slova byla asi zbytečná, bylo vidět, jak jsou naši namotivovaní a to potvrdili hned zkraje druhé půle, kdy po čtyřech minutách přibyly na našem kontě další 2 góly. Soupeř sice korigoval také dvěma, ale my už zápas v pohodě kontrolovali až do konce. Poslední duel nás čekal proti papírově nejsilnějším domácím. V bráně vystřídal Jonáš Ondru a šli jsme na to. I když se oba týmy vezly na vítězné vlně předešlých dvou zápasů, naše chuť byla větší a opět jsme se ve 4. minutě radovali už podruhé. Zaskočené Sruby ale rychle posbíraly síly a dostaly se v 6. minutě zase do hry. My ale vzápětí utekli zase na rozdíl dvou branek. Následovala velmi vyrovnaná hra a po jednom góle na každé straně. Poločas 4:2. Rovnost sil pokračovala i druhou půli. V 7. minutě se nám podařilo odskočit na rozdíl tří branek a už jsme viděli všechno růžově. Hlavní nápor domácích měl ale teprve přijít, jenže nám už pomalu začaly docházet síly. Posledních 10 minut opravdu bolelo, soupeř nechával hrát své nejlepší hráče a pronikal stále častěji na naši polovinu, kde dostával tvrdými střelami a rychlými brejky naši obranu a gólmana pod tlak. Z toho pramenily standardní situace, kde naše zeď dostala pár bolestivých ran, ale bránu uchránila. Pár střel ze hry ale cestu do naší sítě našlo, soupeři se podařilo snížit na rozdíl jednoho gólu a my se začali bát o výsledek. Po jedné dělovce musel nastoupit do brány znovu Ondra a Jonáš si zatím na střídačce lízal rány společně s Anežkou, naší hrdinkou ze zdi. Výsledek se už ale do konce nezměnil, domácí rozhodčí i přes tlak svých svěřenců férově ukončil zápas bez zbytečného protahování a my mohli začít slavit první místo. I když se poslední poločas fotbalovost z naší hry díky absenci sil trochu vytratila, pochvala všem, tentokrát opravdu všem za předvedený výkon a bojovnost v průběhu celého turnaje. Pochvala také rodičům za pomoc s dopravou. Děkujeme 🙂

PS: jelikož při turnaji padly 3 hattricky, věříme, že na zakončení se k tomu tatínkové postaví jako chlapi 🙂

TM

 

Němčice : Sloupnice 11:0 (4:0); branky: vlastní, Pepa Racek 3x, Péťa Řejha 3x, Matěj Mikl, Matěj Pecháček 2x, Anežka Vytlačilová

Němčice : Česká Třebová B 7:2 (4:0); branky: Péťa Řejha 2x, Pepča Racek, Anežka Vytlačilová 3x, Filip Radimecký

Němčice : Sruby 5:4 (4:2); branky: Pepča Racek, Matěj Pecháček, Filip Radimecký 2x, Kája Suchánek

 

Pořadí:

1. Němčice
2. Sruby
3. Česká Třebová B
4. Sloupnice

 

Sestava:

Ondra Hác, Kája a Standa Suchánkovi, Matěj Mikl, Péťa Řejha, Tereza Pirklová, Pepča Racek, Anežka Vytlačilová, Filip a Kuba Radimecký, Matěj Pecháček, Jonáš Voleský