Zdravím všechny fanoušky našeho krokodýlího oddílu s příspěvkem ze sousedního Polska. Po návštěvě a okénku o Homeless League z Dánska, tak přináším krátké nahlédnutí do mládežnického fotbalu v Polsku. V první řadě jsme po návštěvách několika klubů narazili na takřka krajana a to hned příbuzného našeho Vendy Chňapíka. Jedná se o jeho nevlastního bratra Piotra Mičudina Chňapíka, který hraje již od přípravek v klubu Rowokól Smoldzino, nedaleko okresního města Slupsk. S bratrem našeho krajana-mlaskota jsme se potkali náhodně na pláži. Jsou s naším Vendou takřka k nerozpoznání, pouze ten náš (němčický) má po těle vytetovánu třicítku podpisů našich borců z kempu 2017.
Zpozorovali jsme ho už z dálky a požádali o autogram se společnou fotografií. Samozřejmostí byla pozvánka na náš fotbalový kemp, bude si snažit přizpůsobit tréninkový režim a na kempu se ukázat. Tak uvidíme.
Krátce k polskému fotbalu obecně. Jako jedna z mála zemí nepoužívá internacionální slovo FOOTBALL, či nějakou jeho odnož, ale slovo „pilka nožna“. Stejně jako vy se ptám proč „pilka“ a Piotr Mičudin my vysvětlil, že zde rozhodčí hrozně řežou zápasy už od nepaměti, tak si zažádali u FIFA o výjimku pro specifický název. Proč ne, proti gustu žádný dišputát.
K samotným soutěžím. Dospělácké soutěže mají extraligu, I., II. a III. ligu, pak je krajská IV. a V. liga (asi obdoba A a B třídy). Následují okresní třídy Klasa okregova (VI.), Klasa A (VII.), Klasa B (VII.) a Klasa C (VIII.). Piotrův Rowokól Smoldzino v minulé sezoně uhrál krásné 12 místo z 14 v Klasa A.
Co mne ale zaujalo je herní systém mládeže a formy, v jakých jednotlivé kategorie hrají. Tak kategorie U6-U7 (bambiny) hrají 4×4, U8-U9 (ml. přípravka) hraje 5×5 jako my, Orlíci U10-U11 (st. přípravka) 7×7, Mlodziki U12-U13 (ml. žáci) 9×9, Trampkarzi U14-U15 (st. žáci) a všichni starší hrají klasicky 11×11. Detaily o velikosti hřišť a metodika forem viz. přiložený odkaz.
Metodika je důležitou částí rozvoje sportu, ale k fotbalu je třeba také kvalitní hřiště. Představeno mi v Smoldzino bylo hřiště, na úrovni Arabských emirátů bez zavlažování. Na úroveň, kterou kopou a stáří hřiště (realizace před 9 lety) tvoří většinu plochy písek, lajna se skrývá za paličkami jitrocele a funkční trávník tvoří odhadem 3% hrací plochy. Doporučil jsem jejich správci Arkadiuszi Nekropiczowi, aby se k nám přijel podívat na náš green, o který se stará náš trávníkář Venca. Co se kolegům ale nemůže upřít, je starost o diváky. Ti, kteří se proderou zdřevnatělými stonky jitrocele až na tribunu, jsou bohatě odměněni pohodlným posezením. Prostě fanoušky si člověk musí předcházet. Jako poslední postřeh z areálu musím poukázat na multifunkční hřiště pro fotbálek a basketbal. Nevím, zda školní děti odjeli na několik let na prázdniny, nebo nenašli v jitroceli cestu na stadion, ale v obci o 3.500 obyvatelích je antuka zarostlá, jak ta na naše v koutku našeho areálu (mimochodem, TJ Sokol i obec zvažuje alternativní využití našeho heřmánkového Boubína, abychom onen plácek na našem hřišti uvedli do pěkného stavu).
To je asi k partnerské návštěvě polských klubů vše. Jak vidíte, v různých částech Evropy se hrají různé formy fotbalu, ale jedno mají ve finále společné. Všichni se musí snažit pracovitě trénovat a získávat cenné dovednosti, aby z nich vyrostli komplexní hráči, kteří budou s fotbalem trávit velkou část svého života pro radost a pro zábavu.
Váš cestovatel Lukasz Člupbaba
